Investice

Kapitálové statky vložené do výroby mohou být jednak náhradou za vyřazené kapitálové statky (obnovovací investice, reinvestice), nebo s jejich využitím může být výroba rozšířena (roz­šiřovací, netto investice).

Souhrn celkových investic, tedy nově vložených kapitálových statků do výroby, rozdělujeme na dvě části, jak ukazuje následují­cí rovnice

IB = IR+IN

IB = brutto investice (celkové investice)

IR = reinvestice (obnovovací investice)

IN = netto investice (investice rozšiřovací)

Plánování nákladných investic bývá součástí významného strategického rozhodování v podniku, neboť je obvykle spojeno s poměrně značnými nejistotami a riziky. Proto jsou zvažována ze­jména kritéria výnosnosti a návratnosti zamýšlených investic kvantifikovaná zejména ukazatelem výnosnosti a návratnosti vlo­žených prostředků.

Výnosnost investice vyjadřuje ukazatel Zisk

-------------------------

náklady na investici

Ukazatel návratnosti počítáme podle vzorce: celkové náklady na investici

---------------------------------------

roční výnos z investice

Ve výsledku ukazatele návratnosti je vyjádřena doba (počet let), která uplyne do zaplacení (navrácení) peněžních prostřed­ků vynaložených na pořízení investice.

Zdroje investic

Pořízení dlouhodobých kapitálových statků je financováno vlastními zdroji (zisk, odpisy) nebo cizími zdroji (dlouhodobý bankovní úvěr, emise dluhopisů). U nákladných investic se zpravi­dla používá financování smíšené - vlastními i cizími zdroji.

2. Kapitál jako volné (úvěrové) peněžní prostředky

Peněžní kapitál

Obchod s volnými peněžními prostředky se mezi subjekty odehrává na základě dohody, k níž může docházet bud přímo mezi jednotlivými účastníky, nebo s účastí zprostředkovatel­ských subjektů - finančních zprostředkovatelů.

Předmětem obchodování mohou být peněžní prostředky v různých formách, v zásadě jde o úvěrové instrumenty nebo o cenné papíry.

Při použití úvěrových nástrojů získává vypůjčovatel (dlužník) uzavřením dohody peněžní prostředky, které mu chybějí, inves­tor (věřitel) počítá s určitým výnosem za zapůjčení peněz - úrokem. Pro dlužníka je úrok naopak nákladem výpůjčky.

Úroková míra

Termín úroková sazba stanoví v procentním vyjádření zhod­nocení zapůjčené částky.

Úroková míra se stanoví obvykle za jeden rok (per anum).

Výpočet úroku

Jednoduché úročení

ú – úrok, j –jistina (vložená peněžní částka), p - úroková míra (roční pa, čtvrtletní pq, půlroční ps, měsíční pm), d - počet dní po které nedošlo ke změně vkladu na účtu

Složené úročení

úrok je počítán nejen z vložené částky ale také z úroku připsaného na účet z předchozího období.

J _t – jistina v dalších letech, J_o - počáteční jistina, t - počet let, p - úroková míra

m - banka připisuje úroky vícekrát za rok

Kvantitativně je úrok rozdílem mezi budoucí a současnou hodnotou peněz, je to absolutní částka, o kterou se zvyšuje původně uložená nebo zapůjčená částka.

Dosažený výsledek mohou ovlivnit různé faktory. Především je to proměn­livost úrokové míry a znehod­nocení vkladu (půjčky) např. inflací apod. Výnos závisí také na časovém hledisku investice, přitom obecně platí: čím déle jsou volné peněžní prostředky ulože­ny nebo zapůjčeny, tím vyšší lze očekávat výnos.