- •Předmluva
- •Poznámka k 3. vydání
- •KYJEVSKÁ RUS
- •KYJEV
- •VÝCHODNÍ SLOVANÉ
- •PŘÍCHOD VARJAGŮ
- •NESTORŮV LETOPIS
- •PRVNÍ KNÍŽATA
- •POKŘESTĚNÍ RUSI
- •RUSKÁ PRAVDA
- •ROZPAD ŘÍŠE RJURIKOVCŮ
- •VPÁD MONGOLŮ
- •ZLATÁ HORDA
- •PAN VELIKÝ NOVGOROD
- •ZALOŽENÍ MOSKVY
- •ANDREJ RUBLJOV
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •PRVNÍ CAROVÉ
- •VZNIK MOSKEVSKÉHO STÁTU
- •MOSKEVSKÁ RUS A EVROPA
- •MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
- •DOBYTÍ KAZANĚ
- •RUSKO NA ROZCESTÍ
- •VASILIJ BLAŽENÝ
- •LIVONSKÁ VÁLKA
- •OPRIČNINA
- •JERMAK, KNÍŽE SIBIŘSKÝ
- •KONEC VLÁDY IVANA HROZNÉHO
- •MOSKEVSKÉ RUSI HROZÍ ZÁNIK
- •POKORNÝ SLUHA BOŽÍ A JEHO PÁN
- •BORIS GODUNOV
- •LŽIDIMITRIJ I.
- •SMUTA, DOBA BOJŮ A ZMATKŮ
- •NOVÁ DYNASTIE
- •PRVNÍ ROMANOVEC
- •RÁDCI CARA ALEXEJE
- •POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
- •VZPURNÝ PATRIARCHA
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •KONEC STARÝCH ČASŮ
- •CAREVIČ PETR
- •POVSTÁNÍ STŘELCŮ ROKU 1682
- •CAR „V NEMILOSTI“
- •STRÁŽCE VELKÉ PEČETI
- •MUŠKETÝR PETR
- •AZOVSKÁ TAŽENÍ
- •VELKÉ POSELSTVO
- •MOSKEVSKÝ PODZIM ROKU 1698
- •PRVNÍ REFORMY
- •OD NARVY K POLTAVĚ
- •PŘÍPRAVY K VELKÉ VÁLCE
- •ZAČÁTEK BOJE O BALT
- •LIDÉ KOLEM CARA
- •KONDRATIJ BULAVIN
- •HETMAN MAZEPA
- •POLTAVA
- •IMPERÁTOR A REFORMÁTOR
- •PETROVSKÉ MANUFAKTURY A OBCHOD
- •PRUTSKÉ TAŽENÍ
- •GUBERNIE, SENÁT, KOLEGIA
- •PETROVSKÁ SPOLEČNOST
- •OKNO DO EVROPY
- •KONEC SEVERNÍ VÁLKY
- •SMRT CARA
- •DOBA PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ
- •PÁD MENŠIKOVA
- •NEJVYŠŠÍ TAJNÁ RADA
- •BIRONOVŠTINA
- •VOLBA POLSKÉHO KRÁLE
- •POČÁTKY BOJE O PŘÍSTUP K ČERNÉMU MOŘI
- •„BEZEJMENNÝ VĚZEŇ“
- •„TICHÁ“ CAREVNA
- •TAJNÁ MISE KNĚŽNY-MATKY
- •PRINCEZNA SOFIE
- •LESK A BÍDA IMPÉRIA
- •SEDMILETÁ VÁLKA
- •PÁD KANCLÉŘE BESTUŽEVA
- •EPIZODICKÁ VLÁDA PETRA III.
- •CO SI RUSKO PŘEJE?
- •UPEVNĚNÍ MOCI NOVÉ VLÁDY
- •VLÁDNÍ PŘEDSTAVY KATEŘINY II.
- •OCHRANA „POLSKÝCH SVOBOD“
- •„VELKÁ INSTRUKCE“
- •ZÁKONODÁRNÁ KOMISE
- •KONEC UKRAJINSKÉ AUTONOMIE
- •PRVNÍ VELMOŽ ŘÍŠE
- •VÁLKA S TURECKEM
- •ROZCHVÁCENÍ POLSKA
- •KNÍŽE POTĚMKIN
- •NA VRCHOLU MOCI
- •KONEC BOJE O „ČISTOU PANNU“
- •“DUŠE“ RUSKA
- •KONTRASTY V EKONOMICE ŘÍŠE
- •REVOLUCE VE FRANCII
- •SIGNÁLY NOVÉ DOBY
- •NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- •Pavel I.
- •CESTOU K TYLŽI
- •CARŮV REFORMÁTOR
- •SVATÁ ALIANCE
- •„OSVOBOZENÍ“ EVROPY
- •SVATÁ ALIANCE
- •HRABĚ ARAKČEJEV
- •POVSTÁNÍ DĚKABRISTŮ
- •ZKLAMÁNÍ RAKOUSKÉHO KANCLÉŘE
- •ČETNÍK EVROPY
- •„POKROK, JAKÝ POKROK?“
- •POLSKÉ POVSTÁNÍ
- •KAVKAZSKÁ VÁLKA
- •ZÁKLADNÍ PROBLÉMY ŘÍŠE
- •ZÁPADNÍCI A SLAVJANOFILOVÉ
- •UKAZ PROTI REVOLUCI
- •KRYMSKÁ VÁLKA
- •NEVYHNUTELNOST REFOREM
- •ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ
- •ZEMSTVA A DALŠÍ ALEXANDROVY REFORMY
- •PŘES BALKÁN DO SVĚTOVÉ POLITIKY
- •BITVA NA ŠIPCE A O PLEVNO
- •BERLÍNSKÝ KONGRES
- •VÝBOJE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ A PRODEJ ALJAŠKY
- •OD SLAVJANOFILSTVÍ K PANRUSISMU
- •ATENTÁT NA CARA
- •ŽIDÉ V CARSKÉM RUSKU
- •KRIZE IMPÉRIA
- •VLÁDA ALEXANDRA III.
- •FJODOR DOSTOJEVSKIJ
- •LEV TOLSTOJ
- •RUSKO V ČÍSLECH
- •PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
- •ZVLÁŠTNOSTI VÝVOJE RUSKA
- •VNITŘNÍ VÁLKA CARISMU
- •ZROZENÍ BOLŠEVIKŮ
- •VÁLKA S JAPONSKEM
- •ROK 1905 - REVOLUČNÍ PROLOG
- •STOLYPIN
- •ZÁRODKY PARLAMENTARISMU
- •PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV
- •SOLOVJEV A BOHOHLEDAČSTVÍ
- •LIBERÁLOVÉ A VĚCHI
- •ULJANOV-LENIN
- •STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ KULTURY
- •RUSKO-FRANCOUZSKÉ SBLÍŽENÍ A VZNIK DOHODY
- •CESTA K VÁLCE
- •FATA MORGANA CAŘIHRADU
- •RUSKO MNOHONÁRODNOSTNÍM STÁTEM
- •KONEC MONARCHIE
- •VSTŘÍC KATASTROFĚ
- •MINISTR CAROVY DUŠE
- •BRUSILOVOVA OFENZÍVA
- •PÁD DYNASTIE ROMANOVCŮ
- •REVOLUČNÍ ROK 1917
- •BŘEZNOVÁ REVOLUCE
- •PRVNÍ RUSKÁ DEMOKRATICKÁ VLÁDA
- •KERENSKIJ
- •KRÁTKÝ ŽIVOT REPUBLIKY
- •LISTOPADOVÝ PŘEVRAT
- •REVOLUCE A BURZA
- •ČEKÁNÍ NA SVĚTOVOU REVOLUCI
- •VÁLKA O BYTÍ A NEBYTÍ
- •RUDOGARDISTICKÝ PŘECHOD KE KOMUNISMU
- •SVOBODA NÁRODŮM NEBO JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ
- •REVIVAL STARÉHO RUSKA?
- •LENINOVA ZÁVĚŤ
- •GENETICI, TELEOLOGOVÉ A SLAVJANOFILOVÉ
- •JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE
- •SKOK DO ŘÍŠE MODERNITY
- •ABY RUSKO NEBYLO BITO
- •STALINOVA SOCIALISTICKÁ AKUMULACE
- •VELKÝ ÚSTUP
- •BILANCE VELKÉ ČISTKY
- •VELKÁ MYSTIFIKACE
- •NEPÁLIT SI PRSTY ZA JINÉ
- •MODERNIZACE A ARMÁDA
- •„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“
- •VLASTENECKÁ VÁLKA?
- •VÁLKA DILETANTŮ
- •VŠE PRO FRONTU
- •PANSLÁV UNCLE JOE
- •TROJKA MÍSTO ČTVERYLKY
- •STALINŮV TÁBOR MÍRU
- •ABYCHOM NEPŘIŠLI O PLODY VÍTĚZSTVÍ
- •NEPOKLONKOVAT PŘED ZÁPADEM, NÝBRŽ PŘED STALINEM
- •STUDENÁ VÁLKA - MOCENSKÝ PAT
- •KONEC STALINA, KONEC EPOCHY
- •NÁPADNÍCI OSIŘELÉHO STALINOVA TRŮNU
- •OBCHVAT KAPITALISTICKÉHO SVĚTA
- •KOLOTOČ REFOREM
- •ČÍNSKÝ BALVAN A CHRUŠČOVŮV PÁD
- •JEN ŽÁDNÉ EXPERIMENTY
- •CÍL: SVĚTOVLÁDA
- •HLASY SPRAVEDLIVÝCH
- •VYŠLAPANÉ CESTY STARÝCH LIDÍ ANEB GERONTOKRACIE
- •Nástupnická krize
- •REFORMÁTOR GORBAČOV
- •GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY
- •ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU A KONEC SOVĚTSKÉHO SVAZU
- •NOVÁ SITUACE, NOVÉ OTÁZKY
- •VŠECHNU MOC NOVÉMU PREZIDENTOVI?
- •KONEC TRŽNÍHO ROMANTISMU
- •ZNOVU JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •VÝCHOD A ZÁPAD
- •KAM KRÁČÍŠ, RUSKO?
- •DODATKY
- •PŘEDSTAVITELÉ SOVĚTSKÉHO RUSKA, SSSR A RUSKÉ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1917-1945
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ PO ROCE 1945
- •RUSKÁ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ VLÁDNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1991-1994
- •CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- •VÝBĚROVÝ SEZNAM LITERATURY
- •SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNĺ
- •KYJEVSKÁ RUS
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
- •O AUTORECH
- •OBSAH
MOSKEVSKÝ STÁT
moci příliš trvat na zvláštních výsadách a právech Ukrajiny a na svých pravomocích.
Tato chvíle přišla po řadě poráţek Chmelnyckého. V lednu 1654 přijali carští poslové v Perejaslavi Ukrajinu „pod ochranu cara“.
Chmelnyckyj se nestal nezávislým vladařem stojícím pod ruskou protekcí, ale poddaným ruského cara a Ukrajina byla po válce Moskevské Rusi s Polskem rozdělena mezi obě země na dvě části, jejichţ hranici tvořil Dněpr.
Všechny pozdější pokusy Bohdana Chmelnyckého a jeho nástupcŧ v hodnosti hetmana o vymanění Ukrajiny z ruské nadvlády ztroskotaly. Ukrajina byla začleněna do stále mohutnějícího ruského impéria.
RÁDCI CARA ALEXEJE
V dějinách Ruska se setkáme i s osobnostmi, které se vymykají mravŧm své doby a prostředí, v němţ pŧsobily. Neměly by být opomíjeny, neboť představují Rus zcela jinou, neţ jaká vstoupila do povědomí okolního světa. Rus lidskou a spravedlivou, hluboce proţívající bídu a utrpení nejbědnějších z bědných.
Strana 111
NOVÁ DYNASTIE
V nejvyšších vládnoucích kruzích se takoví lidé objevují jen zcela výjimečně - a nikoli jen v Rusku. A přesto právě oni jsou těmi hrdiny, kteří by neměli být zapomenuti. Jedním z nich byl Fjodor Michajlovič Rtiščev (1625-1673), vrstevník cara Alexeje a po téměř celou dobu jeho vlády carŧv blízký rádce, či spíše jeho „ţivé svědomí“. Dnes zní téměř neuvěřitelně, ţe tento boháč, carský hodnostář a vychovatel následníka trŧnu odmítl carem nabídnutou hodnost bojara a po celý ţivot se drţel křesťanské zásady - milovat svého bliţního jako sebe samého. Setkáme se u něho s tím, co pŧsobí i v naší době zcela neskutečně - vţdy dával druhým přednost před sebou. Svŧj vliv na cara dŧsledně vyuţíval v zájmu překonávání hořkostí, intrik a sporŧ u dvora, sám zcela neschopen se jich jakkoli zúčastnit.
Dochovaly se zprávy, ţe Rtiščev - ač nemocen - nabral při jedné své cestě do svého kočáru tolik chudákŧ, ţe sám musel vystoupit. Prodal své obleky a nádobí, aby mohl poslat do Vologdy pomoc v době hladomoru, Arzamasu daroval pŧdu, na kterou město nemělo peníze, aby ji vykoupilo, a zřizoval špitály a útulky pro nemocné. Svou závětí propustil všechny své slouţící z poddanství.
Tato filantropie jistě nemohla řešit sociální problémy jeho doby a mnozí jej povaţovali za podivína, který nakonec zemřel dříve, neţ stačil všechen svŧj veliký majetek rozdat chudým a potřebným. Nerozuměli mu a nechápali, proč - kdyţ prodával své vesnice, aby měl na své chudobince - zavazoval kupující k přísaze, ţe nikdy v těchto vsích nezvýší obrok a robotu.
F. M. Rtiščev patří - nejenom v ruských dějinách - k těm, o nichţ lze stěţí uvěřit, ţe skutečně ţili. A přesto právě oni představují nevelké, ale přesto hořící světlo v temnotách kořistnictví a egoismu vládnoucích tříd. A cosi z tohoto světla padá i na Alexeje, ze všech Romanovcŧ cara „nejtiššího“, mírného a v tehdejších ruských
Strana 112
MOSKEVSKÝ STÁT
podmínkách vskutku dobrotivého. Jinak bychom nepochopili, ţe ti dva - Rtiščev a car - mohli ţít v téţe době a povětšinou i v plné shodě.
Druhou výraznou osobností doby vlády cara Alexeje byl první ministr (kancléř) Afanasij Ordin-Naščokin. Vzestup tohoto drobného provinčního šlechtice z dalekého Pskova aţ k postavení „stráţce carské pečeti a velkých vyslaneckých záleţitostí“ byl dán jistě jeho vynikajícími schopnostmi a vzděláním. Ale nejen tím - car Alexej nebyl při své dobrodušnosti naivním prosťáčkem. Dokázal si vybírat schopné dŧvěrníky a ochránit je před intrikami a záští moskevských bojarŧ. Ordin-Naščokin je „obešel a přeskočil“ a jiţ tím si zaslouţil jejich téměř svornou a bezvýhradnou nenávist.
S Rtiščevem, který byl cele oddán své víře v povinnost konat dobro, spojuje Ordina-Naščokina jeho bezvýhradný respekt k právu a pravdě - i v mezinárodních vztazích, které řídil. Dokázal se v tom vzepřít i carovi a kdyţ byl poslán roku 1671 s instrukcí, aby v jednání s Poláky zvrátil příměří s Polskem (tzv. Andrusovské, 1667), které sám
Strana 113
NOVÁ DYNASTIE
vyjednal, vzdal se raději svých vysokých hodností a odešel do kláštera, neţ aby jednal proti svému přesvědčení.
V ruských i světových dějinách se najde mnoho státníkŧ, kteří prohlašovali a prohlašují, ţe pacta sunt servanta (dohody se dodrţují), ale jen málo je těch, kteří na tom do dŧsledku trvají. Ordin-Naščokin byl jedním z nich. Přitom nebyl naivní snílek. Byl tvrdým a neústupným diplomatem, který své protivníky přiváděl nezřídka k zoufalství tím, ţe dokázal dokonale vyuţít jakékoli slabiny či pochybení svých partnerŧ. Ale smlouvy povaţoval za nedotknutelné. Mohly být zrušeny jen se souhlasem obou stran.
Byl výjimečnou osobností své doby i v jiném směru. Houţevnatě a vytrvale kritizoval zlořády a těţkopádnost moskevského prikazného systému a správy země a byl upřímným obdivovatelem evropské vzdělanosti. Právě on - dlouho před Petrem I. - prosazoval zásadu, ţe „dobrému (člověku) není k necti učit se ... u cizích, dokonce i u svých nepřátel“. Mluvili o něm jako o „cizinci“, který chce zavádět západoevropské vzory v pravoslavné Rusi - a skutečně je zaváděl a zavádět chtěl. Téměř se vším, co o pŧl století později tvoří podstatu reforem Petra I. - aţ po vytvoření pravidelné armády a pokus o vytvoření jakýchsi bratrstev obchodníkŧ - se setkáváme v mnoţství memorand a návrhŧ, které Ordin--Naščokin předkládal caru Alexejovi. Ten si ostatně také uvědomoval potřebnost změn. Věren své povaze se k nim však rozhodoval jen zřídka a váhavě. Jiţ proto, ţe byl a zŧstal hluboce spjat se staroruskou tradicí. Evropské vzory mu byly spíše zajímavou ozdobou neţ ţivotní nezbytností pro zemi, jíţ vládl. Svého prvního ministra však vytrvale chránil před jeho četnými odpŧrci a viděli jsme, ţe Naščokin padl teprve tehdy, kdyţ se dostal do rozporu přímo s ním.
Strana 114