Investice ve výdajovém modelu

Podle Keynese nezávisí rozhodnutí investovat pouze:

a) na poptávce po výstupu, který bude vyráběn na dokončených investicích

b) na ůrokové míře, tj. na ceně, kterou zaplatí podnikatelé za půjčení peněz

c) na očekávaném ekonomickém klimatu

Negativní očekávání investorů snižují objem investic. V jednoduchém dvousektorovém modelu však budeme předpokládat, že investice jsou exogenní veličinou. Proto se hovoří o autonomních investicích (I´), které nejsou závislé na důchodu, ani na žádné jiné veličině.

14.3 Dvousektorový model: výdajový multiplikátor

Rovnováha v dvousektorové ekonomice

Shrneme-li dosavadní výklad, můžeme konstatovat, že agregátní výdaje, tj. efektivní poptávka, je dána vztahem:

AD = C´+ cY + I´

C´+ I´= A´ - autonomní spotřeba a investiční výdaje

cY – indukované, tj. na důchodu závislé spotřební výdaje

Budeme-li předpokládat, že důchod výrobních faktorů (Y) se rovná efektivní poptávce (AD), potom

Y = A´+ cY, po úpravě Y = α A´

α = 1/1 – c, tedy výdajový multiplikátor

Rovnovážný důchod závisí na velikosti:

Výdajového multiplikátoru

Autonomních výdajů (viz dále)

Graf 14.4 na straně 311 – Dvousektorový model rovnováhy

Graf 14.5 na traně 311 – Rovnováha při konstantní poptávce

Graf 14.6 na straně 312 – Model multiplikátoru (rostoucí poptávka)

Investice se rovnají úsporám (I=S). Přizpůsobovací mechanizmus:

a) zvýši-li se autonomní poptávka, tj. objem plánovaných či zamýšlených výdajů, snižuje se úroveň podnikových zásob a následně dochází k růstu produkce a zaměstanosti

b) pokud je však velikost plánovaných výdajů větší než výdajů skutečných, které firmy vynaložily na výrobu odpovídající produkce, je vytvořený produkt (důchod) větší než efektivní poptávka. V tom případě dochází k tvorbě neplánovaných zásob jako součásti investičních výdajů. V příštím období začne klesat produkce (důchod) a růst nezaměstnanost.

Investiční multiplikátor

V keynesiánském poptávkovém modelu se dostáváme k závěru, že autonomní investice zvyšují důchod ve větším rozsahu, než byl jejich původní růst. Multiplikátor však působí nejen směrem nahoru, ale i směrem dolů a tak zvyšuje přírůstky neno úbytky důchodu.

Velikost rovnovážného důchodu tedy zásadním způsobem ovlivňuje výdajový multiplikátor:

1 1

α = =

1 – c s

c - mezní sklon ke spotřebě (∆C/∆Y)

s – mezní sklon k úsporám (∆S/∆Y )

Pokud je mezní sklon ke spotřebě menší než 1, je multiplikátor vždy větší než 1. Zvýšení autonomní poptávky vede k multiplikovanému (násobnému) růstu důchodu. Stejně tak zvyšuje důchod rostoucí mezní sklon ke spotřebě, a to prostřednictvím růstu multiplikátoru. Naopak roustoucí sklon k úsporám paradoxně vede k poklesu produkce (důchodu). Teprve klesající důchod opět sníží úspory na původní úroveň a v ekonomice může být obnovena rovnováha.

Nejjednodušším případem výdajového multiplikátoru je jednoduchý investiční multiplikátor. V případě investičního multiplikátoru se jedná o zvýšení výstupu (důchodu) v důsledku zvýšení autonomních investic o jednu peněžní jednotku.