zakladatelský projekt = řeší komplexně co vyrábět, jaké jsou příležitosti na trhu, jak vyrábět, jaké zařízení, řeší otázky:

- reálnosti, dostupnosti zdrojů

- výsledkem je informace pro podnikatele, zda daný projekt realizovat

• úspěšný zakladatelský projekt by měl obsahovat:

  • vymezení cílů podniku

  • specifikace trhu, na který vstupujeme (velikost, podíl, konkurence, limity a bariéry)

  • výhody, které náš produkt přinese, čím se liší od konkurence

  • způsob založení podniku

  • dlouhodobější výhled a určit finanční cíle

  • rozpočet zdrojů a potřeb (rozvaha, výsledovka, výkaz cash flow, …)

  • daňové zatížení (DPH, spotřební daň, daň z příjmu, …)

  • pojištění podniku (majetkové, osob, …)

  • životní prostředí (vliv projektu na přírodu)

  • reference o osobě zakladatele

• 1. rozpočtová výsledovka - vycházím z předpokladu objemu prodeje, nákladů

- hledají se způsoby snižování nákladů, zvyšování výnosů

- sledujeme oček. CF

• 2. rozpočtová rozvaha - zjišťujeme potřebnou výši majetku a zdrojů jeho krytí

- vychází se z ocenění majetku

- probíhá provázaně se sestavováním rozpočtové výsledovky

• 3. ukazatele výnosnosti a efektivnosti - výnosnost vlastního kapitálu

- výnosnost celkového kapitálu

Růst podniku

• trvalý růst podniku, který je pro podnik žádoucí dosáhnout, v podstatě představuje takový růst tržeb podniku, při kterém nevznikají další dodatečné nároky na externí financování firmy

• g = P * R * A * T

g - tempo růstu firmy

P - rentabilita tržeb (zisk/tržby)

R - aktivační poměr (1dividenda/čistý zisk na akcii)

A - obrat aktiv (tržby/aktiva)

T - finanční páka (aktiva/vlastní kapitál)

• financování růstu z externích zdrojů - akciový či cizí kapitál, realizace emise obligací

druhy růstu:

1. fúze - forma sloučení nebo splynutí dvou podniků (podle zákona nesmí být jeho dominantní postavení na trhu více než 30%)

2. rozštěpení původního podniku na více, jeden zaniká a aktiva jsou rozprodána

• jak zabránit zániku podniku v období růstu

• trvalá péče o inovace produkce a její přiměřenou kvalitu

• vhodná cenová strategie

• podpora prodeje

• po období růstu, kdy jsou investice větší než odpisy, nastupuje fáze stabilizace, kdy se odpisy rovnají investicím

Krize a sanace

• reengineering - management řízení změn (podnik musí být orientován na zákazníka- poznání jeho potřeb a přizpůsobení se tomu)

= krize podniku je stadium jeho života, kdy po delší časové období dochází k nepříznivému vývoji, snížení V tržeb, poklesu obchodního jmění, snížení likvidity, čímž je bezprostředně ohrožena jeho další existence, když tento vývoj bude pokračovat

• sanace= opatření ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je ozdravení a obnova finanční výkonnosti firmy

• zjištění příčin krize- interní (problémy v kvalitě výrobků, chybná cen politika)

- externí (změny úrok měr, vývoj měn kurzů)

• strategická krize - chybná rozhodnutí při zakládání podniku (chybné místo, závislost na jednom dodavateli)

• krize vyvolaná hospodářskými výsledky - nízká konkurenceschopnost výrobků, vysoké ceny, vysoké personální náklady

• krize likvidity -příliš rychlý růst podniku, investice převážně z cizích zdrojů

- musí být zformulován závěr, že existuje reálný předpoklad, že podnik je schopen projít sanací a zformulována sanační strategie

Zánik podniku

Zrušení a zánik

• v některých podnicích není sanace úspěšná a podnik zanikne

• podnik zaniká ke dni výmazu z OR (věcně a časově zániku předchází zrušení)

• zrušení podniku:

  1. zrušení s likvidací

  2. zrušení bez likvidace – obchodní jmění přechází na nástupce

• zrušení může být:

1. dobrovolné (uplynutí doby,transformace, dosaž. účelu , smrt společníka...)

2. nucené (rozhodnutí soudu, prohl. konkursu,)

Likvidace podniku

• likvidace je zákonem řízený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající PO

• vypořádání podílů společnosti po jejím zrušení, je předpokladem zániku podniku

• upravena Obch. Z, vstup se zapisuje do OR

• likvidátor je osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu v rozsahu omezeném na likvidaci fy

• úkolem likvidátora je likvidovat majetek s cílem plnit závazky, uplatňovat pohledávky a přijímat plnění, zastupuje spol. před soudy, uzavírá dohody o smíru a dohody o změně a zániku práv a závazků, podá návrh na prohlášení konkursu, sestavuje účetní závěrku + zprávu o průběhu likvidace, výmaz z OR

Konkurs a vyrovnání

• jestliže likvidátor zjistí, že podnik je předlužen, musí podat návrh na konkurzní řízení

• zatímco likvidace si klade za cíl postupnou přeměnu majetkových částí v likvidní prostředky, z nichž budou v plném rozsahu uhrazeny veškeré závazky spol, a likvidační přebytek bude rozdělen mezi vlastníky

• cílem konkurzu nebo vyrovnání je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku úpadce (dlužníka)

• konkurz je vyhlášen, je-li odhadovaná majetková základna min. velká na pokrytí nákladů konkurzního řízení

• nucené vyrovnání – podává úpadce, který navrhuje svým věřitelům částečné uspokojení pohledávek, aby to soud uznal, musí souhlasit většina konkurzních věřitelů

• návrh na vyrovnání – pouze v případě, že nedošlo k prohlášení konkurzu soudem

8. Majetková a kapitálová výstavba podniku

Majetek podniku a jeho finanční krytí, rozvaha podniku

• aby podnik mohl zahájit svou činnost, potřebuje mít finanční zdroje – VK nebo CK

• kromě pracovníků potřebuje dl. ne/hmotný majetek a materiál, ze kterých bude vyrábět => hospodářské prostředky

• peněžní vyjádření hospodářských prostředků značíme jako aktiva, jejich konkrétní podobu jako majetek

• majetek vyjadřuje, co podnik vlastní x finanční zdroje vyjadřují, komu to patří

• rozvaha (bilance) podniku = statický přehled o majetku podniku a jeho finančního krytí k určitému datu

• při zakládání podniku sestavujeme počáteční rozvahu, rozvaha sestavena na konci účetní období se označuje jako konečná (výroční) rozvaha, např. při fúzi -> mimořádná

Majetková struktura podniku = aktiva

Dlouhodobý majetek

• dlouhodobý nehmotný majetek -licence, patenty, dobré jméno (goodwill)

- položky, jejichž cena je vyšší než 60 000 Kč

• dlouhodobý hmotný majetek – slouží dlouhou dobu a postupně se opotřebovává

- pořizovací cena vyšší než 40 000 Kč

- budovy, stavby, stroje, dopravní prostředky,

-většinou odpisový majetek (neodpisový: pozemky, umělecká díla, zlato)

-movitý majetek (lze je přemisťovat-stroje)

-nemovitý- nemovitosti (pozemky, budovy)

• dlouhodobý finanční majetek - majetkové účasti podniku v jiných podnicích

- cenné papíry - dlouhodobá investice

• drobný dlouhodobý majetek - cenově pod stanovenými limity, dlouhodobá povaha

- pořízení dlouhodobého majetku: koupí, vytvořením vlastní činností, převodem atd

Oběžný majetek

=krátkodobý, provozní, oběžná aktiva

• věcná podoba (zásoby, náhradní díly, hotové výrobky, zboží)

• peněžní podoba (peníze, šeky, účty v bance, pohledávky)

• důležitým ukazatelem využití oběžného majetku je ukazatel rychlosti jeho obratu

• likvidnost- schopnost aktiv se rychle přeměnit na peněžní prostředky=likvidita podniku

• likvidita podniku je předpokladem jeho finanční rovnováhy (stability)

• je-li podnik trvale nelikvidní, hovoříme o platební neschopnosti (insolvenci)= splatné dluhy jsou vyšší než hodnota aktiv

• vyšší likvidita snižuje nebezpečí platební neschopnosti, ale současně snižuje výnosnost podniku

• management musí usilovat o optimální likviditu a optimální strukturu veškerého majetku

je dána:

• odvětvím a typem podniku (obchodní podnik-převládají zásoby zboží, atomová elektrárna - převládá dlouhodobý finanční majetek)

• finanční politikou podniku (převažuje-li finanční majetek - podniky investičně intenzivní (elektrárny, doly), převažuje-li oběžný majetek- podniky provozně intenzivní (obchodní podniky, banky)

• důležitý úkol řízení - stanovení výše oběžného majetku (optimální je taková, která zabezpečuje normální chod podniku s co nejnižšími náklady)

Kapitálová struktura = pasiva

• struktura zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl

• celková velikost podnikového kapitálu závisí na – velikosti podniku, stupni mechanizace, automatizace, rychlosti obratu kapitálu, organizaci odbytu

• překapitalizování - podnik má více kapitálu, než může využít

• odkapitalizování - má-li kapitálu méně a to způsobuje poruchy v chodu; k tomu často dochází při expanzi podniku (růst aktiv, ale nedostatek zdrojů- závazky u dodavatelů)

Vlastní kapitál

• kapitál, který podnik získal od svých majitelů a který vydělal svou podnikatelskou činností (fondy ze zisku, nerozdělený hospodářský výsledek)

• je hlavní nositel podnikatelského rizika

• podíl na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku (finanční páka)

• v podniku jednotlivce – je vlast. kapitál: peněžité i nepeněžité vklady

• v obchodní společnosti - základní kapitál (peněžité i nepeněžité vklady, v s.r.o. a v a.s.-povinně, jeho výše zapsána do obchodním rejstříku, v a.s.vzniká vlast kapitál vydáním akcií o nominální hodnotě)

- kapitálové fondy (emisní ážio- kladný rozdíl mezi skutečně dosaženou prodejní cenou akcií a jejich cenou nominální při upisování)

- fondy ze zisku (s.r.o. - zákonný rezervní fond, družstva - nedělitelný fond)

- nerozdělený zisk - část zisku po odvodu daní, která slouží k dalšímu podnikání - přiděluje se rezervním fondům

• zvýšení základního kapitálu - efektivní (další vklady)

- deklaratorní (přesun z nerozděleného zisku)

• vlastní kapitál podniku snižuje ztráta běžného účetního období i neuhrazená ztráta z minulých let

Cizí kapitál

= dluh podniku, který musí v určité době splatit

• krátkodobý – bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy odběratelů, půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů, nezaplacené daně, výdaje příštích období

• dlouhodobý – dl. bankovní úvěry, vydané podnikové obligace a dlužní úpisy nebo jiné dl. závazky

• nákladem za použití CK je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho poskytnutím (provize…)

• většinou cizí kapitál je levnější než kapitál vlastní, krátkodobý je levnější než dlouhodobý (neboť roste riziko s časovým horizontem)

• zdrojem financování jsou i rezervy (vytvářeny na vrub nákladů)

• důvody pro použití CK:

l) podnikatel nemá dostatečný VK pro založení podniku

2) podnikatel přechodně nedisponuje potřebným VK v době, kdy jej potřebuje

3) použitím CK nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku (u dalších společníků ano)

4) CK je všeobecně levnější než VK a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku (daňový efekt)

• důvody proti použití CK:

l) CK zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu

2) každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat, neboť potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál v případě likvidace

3) vysoký podíl CK omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům

• poměr mezi VK a CK v závislosti na odvětví, na struktuře majetku, na uvážení podnikatele, na % úroků, na výnosnosti podniku

• z těchto důvodů by měl management usilovat o optimální finanční (kapitálovou) strukturu = optimální zadluženost

• teoreticky ji lze stanovit jako minimum průměrných N na podnikový kapitál:

k_a (WACC) = i_ck (1 – t) CK/K + i_vk VK/K

• struktura dluhů= podíl krátkodobého a dlouhodobého kapitálu

• čistý pracovní kapitál - přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitálem (částka volných prostředků, která podniku zůstane k dispozici po úhradě všech běžných závazků)

• nekrytý dluh - krátkodobý cizí kapitál převyšuje oběžný majetek

• optimální zadluženost: dluh je účelné zvýšit, jestliže vyšší zadluženost zvyšuje majetek akcionářů

• vypůjčené peníze pomáhají víc vydělat

Oceňování majetku a podniku

• tržní cena - cena vytvořená na trhu podle vztahu nabídky a poptávky

• administrativ cena - cena uměle vytvořená dle pravidel daných právními normami

• druhy cen:

• pořizovací cena (cena pořízení+vedlejší nákl. spojené s pořízením)

• cena pořízení (cena pořízení majetku bez nákladů pořízení)

• vlastní náklady (ocenění majetku vytvořeného vlastní činností)

• reprodukční pořizovací cena (cena majetku v době oceňování)

• reálná hodnota = ocenění znalce, tržní hodnota - vyhlášená na burze

Oceňování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku

• při používání těchto aktiv se jejich cena snižuje o odpisy-pak zůstatková cena

• časové odpisování -lineární odpisování (v každém roce stejné odpisy)

- zrychlené odpisování (v prvních letech větší odpisy)

• daňové odpisy - lineární nebo zrychlené

• účetní odpisy - libovolný způsob odpisování

Oceňování dlouhodobého finančního majetku

• podle zákona se oceňuje cenami pořízení bez vedlejších nákladů

Oceňování oběžného majetku

• jmenovitými hodnotami (hotovosti a vklady na účtech)

• pořizovací hodnotou (podíly, cenné papíry, deriváty, pohledávky)

• způsoby ocenění zásob:

-podle průměrných cen (aritmetický průměr z pořizovacích cen všech dodávek)

-podle metody FIFO (první dodávka ve skladu také první odchází)

-podle metody LIFO (nejdříve se spotřebuje poslední dodávka)

Oceňování cizího a vlastního kapitálu

• oceňování položek strany pasiv - cizí kapitál má jmenovitou hodnotu, obligace tržní cenu, prioritní akcie -podíl ročních dividend a tržní úrokové míry

• vlastní kapitál je oceněn účetní hodnotou

Oceňování podniku

• hodnotu podniku je potřeba znát při prodeji, koupi, fúzi, likvidaci

• ocenění likvidovaného podniku -ocenění rozprodávaných položek=likvidační hodnota

• celková hodnota pokračujícího podniku je dána užitkem, který podnik poskytne svému majiteli

• substanční metoda - metoda oceňování podstaty podniku, na základě reprodukčních cen všech majetkových složek podniku opravených o odpisy odpovídající stáří podniku

9. Organizace podniku

Proč je potřeba organizovat

• důvod organizování:

• nutnost dělby práce – rozdělení práce, aby byla co nejefektivnější

• omezenost rozpětí řízení – je důvodem pro vytváření více organizačních úrovní; počet osob, které je manažer schopen efektivně řídit; snižováním rozpětí řízení vznikají organizační úrovně

• smysl organizování - vytvořit efektivní spolupráci všech zaměstnanců

Organizační struktura – nástroj pro řízení výkonnosti podniku (je to forma pro realizaci obsahu – tzv. zvyšování hodnoty)

Organizační struktura = účelová formální struktura org. jednotek tzv. že „žádoucí úlohy lidí jsou účelově projektovány tak, aby byla jistota, že požadované činnosti budou vykonávány a že tyto činnosti budou vzájemně provázány tak, aby lidé ve skupinách mohli pracovat plynule, efektivně a výkonně.“

• Plochá organizační struktura – při širokém rozpětí řízení má podnik méně organizačních úrovní

• Strmá organizační struktura – vznikají, pokud se zvyšuje počet organizačních úrovní a zužuje se rozpětí řízení

Jak se postupuje při volbě organizační struktury

• jsou definovány funkční role - je stanoveno, kdo co bude v podnikovém procesu dělat, jaká bude dělba práce a pravomoci

• prostřednictvím dělby pravomoci jsou definovány vztahy mezi nositeli činností

• vytváření organizačních jednotek: dle podnikových funkcí a dle objektu (výrobku)

• funkčně specializované organizační jednotky mají odpovědnost za plnění dané funkce

Způsob tvorby organizačních jednotek:

• podle podnikových funkcí (vykonávání speciálních činností)

• útvar podnikového řízení plní koordinační funkci všech funkcí

• útvar nákupu-fce zabezpečení vstupů krátkodobé povahy (suroviny)

• výrobní útvar je zhotovitel

• útvar odbytu plní fci dodání výrobku zákazníkovi

• marketingový útvar zabezpečuje fci sledování a utváření potřeb zákazníka a následné specifikace výrobního programu

• finanční útvar: fce zabezpečení podniku kapitálem a sledování jeho využití

• investiční útvar plní fci zabezpečení podniku kapitálem dlouhodobé povahy

• útvar personalistiky vykonává fci zajištění a péče o pracovníky

• útvar výzkumu a vývoje využívá znalostí a plní fci tvůrčí a zdokonalovací

• podle objektu

• objektově orientované organizační jednotky se specializují na výrobek, trh, region, každá taková jednotka tvoří divizi se svou vnitřní organizační strukturou

• uspořádání řídících vztahů:

• jednoliniový systém (každý podřízený má jen 1 nadřízeného)

• víceliniový systém (podřízený dostává příkazy od několika nadřízených, odbornější nařízení)

• liniově štábní systém (jedna linie řízení, ale také vysoká specializace (delegování části pravomocí liniovými zákazníky na jednotky odpovídající za výkon činností v rámci procesů)-mezi tyto jednotky patří štábní organizační jednotky (podpůrná fce) a funkčně specializované organizační jednotky (fce kontrolní, služeb, plánování, společného provádění vybraných fcí)

• každý vykonavatel činnosti má svého specializovaného odpovědného vedoucího

• ekonomická struktura dává přehled o tom, jak jednotlivé procesy a jednotlivé organizační útvary spotřebovávají zdroje a tvoří hodnotu, měla by kopírovat strukturu organizační

• Nákladová střediska mají odpovědnost za řízení nákladů

• Hospodářská střediska odpovídají za hospodářský

• Procesní středisko - nákladový pohled na proces, kdy se sčítají náklady na jednotlivé činnosti v rámci daného procesu

• Nástrojem k propojení strategie s podnikovými procesy - metoda balanced scorecard= umožňuje hodnotit implementaci strategie a sledovat vývoj hodnoty podniku pro majitele

Co je výsledkem organizování

= Nejrůznější formy organizačních struktur, které vznikají kombinací manažerem vybraných možností a jsou výrazem zvolené organizační architektury

a) organizace zaměřená na trh a výrobky (v případě důležitosti pružnosti)

b) organizace zaměřená na výrobní proces (výroby využívající úspory z rozsahu daných hromadností produkce)

Základní formy organizačních struktur:

• Průkopnické organizace (malé a mladé podniky, jednoliniový systém)

• Byrokratická organizace (zavedené a big podniky s menší intenzitou změn okolí)

• Pružná organizační forma (podniky čelící dynamickým změnám okolí)

Zvýšení pružnosti:

• Zavedením vícekriteriálních struktur (maticová organizace)

• Zavedením projektových organizačních forem

• Snahou o implementaci výhod malých průkopnických forem organizace do velkých firem prostřednictvím tvorby podniků v podniku

VÍCEKRITERIÁLNÍ ORGANIZAČNÍ STRUKTURA

• Maticová organizace - primární struktura vytvořená podle jednoho kritéria a maticově propojena se sekundární strukturou vytvořenou podle jiného kritéria

• Lépe reaguje na změny okolí prostřednictvím specializovaných manažerů, ale porušení jednoty řízení

PROJEKTOVÉ ORGANIZAČNÍ FORMY

• V rámci organizační struktury vzniká dočasná organizační struktura pro uskutečnění určitého projektu

• Interdisciplinární charakter

-Podle charakteru projektu rozlišujeme:

a)koordinace projektu (u nenáročných projektů-pouze spojení pracovníků)

b)projektová maticová organizace (řešení složitějších projektů výrobkové inovace)

c)čistá projektová organizace (velmi složité projekty, vzniká organizační celek orientovaný na projekt, vzniká nová divize)

PODNIK V PODNIKU

• na dobu neurčitou

• vhodné pro podniky s vysokou dynamikou změn okolí a kapitálovou náročností

• podnik vystupuje jako sladěný tým podnikových organizačních jednotek plně vybavených a zodpovědných za uspokojení zákazníka

• je totožná organizační a ekonomická struktura

• např. formy: flotilová organizace, štíhlá výroba, améba

• je to bezhierarchická organizace – spíše se jedná o změnu koordinačního mechanismu

Právní předpisy

Faktory ovlivňující organizaci:

• podle původu (vnitřní a vnější faktory)

• podle možnosti managementu faktory ovlivnit (ovlivnitelné a neovlivnitelné)

• právní předpisy - vnější neovlivnitelný faktor

• činnosti, které musí podnik vykonávat (způsob vedení účetnictví dle zákona o účetnictví)

• vztahy vlastník - management (kde, je vlastnictví odděleno od řízení, je svobodná iniciativa ohraničena rozdělením pravomoci)

• právní formy podniků definuje obchodní zákoník

10. Podnikové řízení

Obsah řízení

• fcí podniku je přetvořit vstupy na výstupy a exportovat je do vnějšího prostředí -> to musí být řízeno a koordinováno.

Řízení probíhá ve fázích:

• plánování

• organizování

• personalistika

• vedení

• kontrola

• řízení podniku jako celku je úkolem top řízení podniku, které usiluje především o vzájemné skloubení jednotlivých činností tak, aby bylo dosaženo všech vytyčených cílů

Nositelé řídících rozhodnutí

• buď vlastníci, nebo orgány vytvořené vlastníky pro řízení podniku

• velké společnosti sou řízeny top managementem, vlastníci mají pouze kapitálové riziko

• corporate governance = vztahy mezi akcionáři, státními orgány, top managementem a ostatními zainteresovanými stranami (skupinami)

• druhy řízení:

  • strategické » kam zainvestujeme, případně, kde vzít zdroje a jak je použít

  • taktické » provedení strategie

  • operativní » každodenní problémy

Strategické řízení

• jeho prostřednictvím top management integruje podnik v jeden celek, soustřeďuje jeho síly, vytváří, upevňuje a zjišťuje systémové vazby mezi jednotlivými podnikovými činnostmi a útvary, a to za účelem dosažení strategických cílů

• na strategické řízení navazuje taktické a operativní, jejichž úkolem je stanovit a řídit postupy a prostředky, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku

• proces tvorby strategie zahrnuje:

  • strategická situační analýza – zahrnuje analýzu okolí podniku, identifikaci příležitostí a ohrožení, vyúsťuje v určení vizi podniku a jeho dlouhodobých cílů

  • formulace strategie – zpracovány strategické varianty a je provedena volba strategie

  • implementace strategie – realizace zvolené strategie

  • strategická kontrola – hodnocení výsledků realizované strategie

Matice SWOT

• je významný nástroj situační analýzy

  • Threats – ohrožení

  • Opportunities – příležitosti

  • Weaknesses – slabé stránky

  • Strengths – silné stránky

• představuje koncepční rámec pro systematickou analýzu, který usnadňuje porovnání vnějších hrozeb a příležitostí s vnitřními silnými a slabými stránkami

4 různé strategie

• WT – orientuje se na minimalizaci slabých stránek a min. ohrožení

• WO – klade důraz na min. slabých stránek a max. příležitostí

• ST – předpokládá max. silných stránek a min. ohrožení

• SO – cíl většiny podniků. Využití svých silných stránek k využití příležitostí

Taktické a operativní řízení

Taktické řízení:

má za úkol stanovit a řídit postupy a prostředky, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku

• taktické řízení probíhá především na střední úrovni managementu

• při taktickém řízení dochází ke konkretizaci strategických cílů a prostředků, zahrnuje užší okruh činností

• základní součástí taktického řízení je plánování – výsledkem plánovací činnosti je plán

• plánování je východiskem pro všechny manažerské fce

Operativní řízení:

jedná se o velmi konkrétní a detailní řízení v krátkém časovém horizontu

• nástrojem jsou především operativní vnitropodnikové plány a nástroje vnitropodnikového řízení

• operativní plánování směřuje k co nejefektivnějšímu využití stávajících zdrojů podniku a zachování jeho likvidity

• úkoly operativního plánování jsou orientovány na řízení V, N a Z, kalkulace výrobku i VP výkonů

• základní nástroje jsou normy, limity, kalkulace N, rozpočty

Funkční struktura plánování podniku

• funkční struktura plánování představuje obsahovou složku plánování

• vychází z jednotlivých činností podniku, žádnou z nich nelze plánovat odděleně

• plánování jednotlivých činností:

• plánování marketingu: poskytuje výchozí základní informace pro plánování ostatních činností podniku

• plánování výroby: plánování objemu a sortimentu podle výrobních oborů, zajištění výrobních kapacit

• plánování nákupu: zabezpečit výrobu a další podnikové činnosti potřebnými surovinami, materiály, energií a náhradními díly, atd. stanovení optimální výše zásob

• plánování výzkumu a vývoje:

• plánování obnovy a údržby hmotného investičního majetku: zahrnuje plánování oprav a údržby, plánování pořízení a likvidace HIM.

• finanční plánování: specifické postavení, zahrnuje rozhodování o způsobu financování, o investování kapitálu s cílem jeho zhodnocení a o peněžním hospodaření

• plánování lidských zdrojů: plánování profesního růstu, počtu výrobních dělníků, technicko-hospodářských pracovníků, vytváření vhodných pracovních podmínek a rozvíjení principů individuální výkonnosti.

Podnikatelský plán

• základní dokument taktického plánování, který rozpracovává představy podniku o jeho budoucnosti, o účelu podnikání, zdrojích a očekávaných výsledcích

• označení business plan, podnikatelský záměr či projekt

• 2 úlohy PP:

  • externí – PP vystupuje jako nástroj komunikace s vnějším prostředím (investory, bankami)

  • interní – plní úlohu nástroje plánování, resp. řízení podniku

• PP představuje formu, jak „prodat své podnikání“, přesvědčit okolí

• obsah PP:

  • shrnutí a základní východiska (charakteristika, poslání, je dána externí úlohou)

  • popis výrobků, odvětví, trhu, konkurence

  • plán marketingu - vyplývá z manažerské strategie, zahrnuje plán vývoje cen, distribuce, produktové politiky

  • plán výzkumu a vývoje, plán výroby – vyplývá z péče podniku o inovace

  • finanční plán – základ pro hodnocení podnikatelských činností

11. Výrobní činnost podniku

Pojetí výrobní činnosti

• výrobní činnost ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků

• výrobní činnost = výroba = přeměna VF (vstupů) ve statky (hmotné výrobky - stroje, TV, pivo)

• výrobky jsou vyrobeny dříve, než mohou být spotřebovány, služby jsou uskutečňovány při své spotřebě

• výrobní faktory - řídící a výkonná práce

- dlouhodobý hmotný majetek (budovy, stroje, půda)

- materiál (suroviny ve fázích zpracování)

• výrobní proces se skládá z procesů

  1. pracovních (přímá účast člověka)

  2. automatických (bez přímé účasti člověka)

  3. přírodních (kvašení, zrání – působí přírodní síly)

• výrobu členíme na:

• hlavní výrobu

• vedlejší výrobu (výroba polotovarů, náhradních dílů)

• doplňkovou výrobu (využití a zpracování odpadu z hlavní nebo vedlejší výroby)

• přidruženou výrobu (liší se charakterem výroby)

• podle počtu vyráběných druhů výrobků rozeznáváme:

  1. kusovou

  2. sériovou

  3. hromadnou

• P.Drucker uvádí 4 základní typy výrobních činností:

  1. zakázková výroba – dle přání zákazníka

  2. pevná hromadná výroba – vysoce standardizovaná, pro masovou spotřebu

  3. pružná hromadná výroba - 1 druh výrobku, který se přizpůsobuje dle přání

  4. plynulá výroba – automatizovaná, 1 druh výrobku, (mléko, papír)

• Podle použité technologie jde o:

1. výrob procesy mechanicko-fyzikální = látková podstata zůstává stejná (soustružení)

2. výrobní procesy chemické = mění se látková podstata (zpracování ropy)

3. výrobní procesy biologické = surovina mění své vlastnosti (výroba piva)

Plánování výroby

• plánování výroby zahrnuje:

  • plánování výrobního programu

  • plánování výrobního procesu

  • plánování zajištění VF

Plánování výrobního programu:

• Výrobní program = skladba a objem výroby, které se mají v určitém období vyrábět

• informace o tom kolik a pro koho vyrábět poskytuje marketing

  • konstrukční standardizace – proces snižování počtu součástí, dílů u jednotlivých výrobků a jejich sjednocování pro více druhů výrobků, hlavní směry:

    • unifikace – vytváření jednotného výrobku s cílem dosáhnout zaměnitelnosti součástí pro různé druhy výrobků

    • typizace – vytváření typizované řady výrobků podle jejich velikosti, výkonu a tím omezit jejich počet

    • dědičnost – konstrukční příbuznost nových výrobků se staršími

    • stavebnicové řešení – výrobky s různými funkčními vlastnostmi nebo různým vzhledem vznikají kombinací unifikovaných dílů

  • pro neustálé zlepšování výrobků se využívá:

    • benchmarking – soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví

    • TQM (total quality management – komplexní řízení kvality)

Plánování výrobního procesu:

• řeší otázky výběru technologie, rozvoje výrobku s cílem snížit N, záměny různých surovin a materiálů, lidské práce prací strojů, práce strojů automaty, automatů roboty atd.

• hledá se optimální kombinace VF, aby náklady byli co nejnižší, k tomu se používají různé metody:

• CPM – metoda kritické cesty

• PERT – metoda hodnocení a posuzování projektů

• RAMPS – metoda rozmisťování a víceprojektového plánování zdrojů

• počítačové systémy CAD/CAM

• reengineering – zásadní a radikální rekonstrukce podnikových procesů s cílem zvýšení výkonnosti podniku

• součástí plánování výrobního procesu:

1. stanovení velikosti výrobní dávky (= soubor výrobků vyráběných za sebou, s jednorázovým vynaložením nákladů)

2. sestavení lhůtového plánu,

3. sestavení plánu výrobních kapacit

• vychází z plánu výroby, technicko-hospodářských norem spotřeby času a výrob kapacit

• časový průběh výroby: výrobní takt=časový interval mezi 2 výrobky

průběžná doba výroby výrobku=doba,která uplyne od předložení požadavku do jeho expedice zákazníkovi

využití výrobní kapacity:

• výrobní kapacita je stanovena jako max. možný objem produkce dosažitelný výrobní jednotkou za určité období, a proto bude skutečně dosažený objem výroby vždy nižší

• poměr mezi skutečným objemem výroby a výrobní kapacitou charakterizuje využití výrobní kapacity

• vyjádřen je koeficient a ten se může pohybovat od 0 do 1

12. Nákup

Funkce a úkoly útvaru nákupu

= efektivní uspokojování potřeb vyplývajících z plánovaného průběhu výrobních i nevýrobních procesů - a to zajišťováním dodávek surovin, materiálů, součástek…

• nákup je zabezpečován útvarem nákupu

Marketingové pojetí nákupu:

• výzkum dodavatelského trhu, rozhodování o dodavateli, logistické zajištění nákupních procesů

• odběratel usiluje o dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy

• nákupním marketingem podnikové logistiky řetězec začíná a marketingem na straně prodeje končí

Dominantní zásady nákupního marketing:

• nákup se musí stát aktivním článkem v  plnění strategických cílů podniku

• marketingové přístupy v nákupu vyžadují vytvoření odpovídající nákupní informační základny umožňující rozhodování o druhu materiálu, dodavateli…

• osobnost nákupce, který je připraven po odborné stránce, ovládá znalosti o „materiálu“, znalosti ekonomické, psychologické

• přístup k dodavateli: „fér protihráče“ na tržním kolbišti.

Plán nákupu je důležitým nástrojem managementu i v tržních podmínkách. Začíná včasným vyjasněním potřeb a pokračuje nákupním výzkumem a volbou dodavatele.

• Těžiště aktivit nákupu v oblasti strategického řízení

Nákupní marketingový mix

• instrumentárium mg mixu je základní stavebnicí při strategickém projektování

a) Informační a komunikační nákupní mix

• je nutné získat následující informace:

• o nakupovaných výrobcích a službách

• o vyráběných vlastních produktech a službách, které jsou předmětem prodeje firmy

• o dodavatelích

• o cenách výrobků a jejich proměnných složkách

• o konkrétních platebních a dodacích podmínkách

• o minulých skutečnostech (spotřebě, zásobách, plnění dodávek)

• o makroekonomických skutečnostech (ekonomických, legislativních)

• Zdrojem informací jsou účetnictví, statistika, ale i operativní evidence samotného nákupu

• V rámci komunikačního mixu se uskutečňuje:

• výzkum dodavatelů

• volba dodavatele

• komunikace v průběhu projednávání dodávek

• komunikace od uzavření kontraktu do realizace dodávky

• komunikace po realizaci dodávky

• hodnocení dodavatele a rozhodování o dalším odběratelsko-dodavatelském vztahu.

b) Výrobkový mix a mix služeb

• Zahrnuje rozhodování o:

• kvalitativních parametrech výrobku, který se má koupit

• šíři nakupovaného sortimentu výrobků

• nakupovaných službách, které odběratel získá v souvislosti s dodávkou výrobku

• varianty získání výrobku: nákup, vlastní výrobu, kooperaci, leasing

c) Cenový a kontraktační mix

• důležitý soubor rozhodovacích aktivit, které ovlivňují celkovou efektivnost a úspěšnost realizace strategických cílů

• rozhodnutí o ceně neovlivňuje pouze náklady výroby, ale i cenu finálního výrobku, jakož i další parametry a tím pozici podniku na trhu

• důležitou záležitostí při rozhodování o dodacích a platebních podmínkách je zvažování srážek a slev, eventuelně přirážek

• velmi důležité jsou platební podmínky a způsob objednávání dodávek (osobně, online)

• forma objednávky má vliv nejen na administrativní pracnost a náklady, ale i na stupeň právní zajištěnosti a na stupeň posilování vzájemné důvěry

d) Logistický a dodávkový mix

• rozhodnutí jak realizovat vlastní hmotný nákup s finálním dovedením výrobku až na místo reálné spotřeby (užívání), musí rozhodnout o:

  • dodávkové cestě, způsobu realizace dodávek, o velikosti, jejich periodicitě, způsobu manipulace, balení, skladování, rozsahu a obsahu logistických služeb, technologii a technickém vybavení logistických procesů

• optimální harmonizace „míst styku“ navazujících subsystémů“ (od dodavatele přes sklad, kompletaci, aktivního přísunu do místa potřeby po recyklaci)

Aktivity marketingového nákupního procesu

• mají svůj standardní postup, avšak vyžadují specifické modifikace podle toho, zda jde o:

  • opakovaný nákup beze změny (na základě předchozích zkušeností)

  • modifikovaný nákup (určité změny)

  • novou nákupní úlohu

fáze nákupního procesu

• poznání potřeby – nákupní impulz, specifikace výrobku

• Identifikace nezbytnosti a rozsahu potřeby

• nákupní výzkum trhu (dodavatelů),

• Volba dodavatele,

• formulace podmínek dodávek, zadání objednávky

• logistické aktivity při vstupu dodávky do podniku

• přejímka dodávky, případná reklamace

• finanční vypořádání, úhrada dodávky

• hodnocení výkonu dodavatele

• velmi důležitá je podrobná specifikace výrobku a s tím spojená volba druhu materiálu -> má často značný vliv na náklady výroby, ale i na kvalitu a celkové provedení finálního výrobku

• dále je potřeba sestavit přehlednou, systematicky utříděnou specifikaci potřeb na celý výrobní program

• predikce budoucích potřeb – ovlivňuje stupeň uspokojení vnitropodnikových potřeb

• nákupní výzkum trhu – umožňuje získávat takové informace o nabídce, které umožní správně zvolit mezi existujícími dodavateli a podmínkami realizace dodávek

• stěžejní soubor rozhodovacích aktivit v nákupu je výběr dodavatele

• při rozhodování o dodavateli se doporučuje zvažovat následující soubor kritérií: týkajících se výrobku, ceny, podmínek dodávek, samotného dodavatele (ekonomická a finanční situace jeho firmy)

Řízení zásob

• Úkol: vyrovnávat časový a množstevní nesoulad

• Operativní řízení: udržování zásob s minimálními náklady na skladování

• Strategické řízení zásob: rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může vyčlenit na jejich finanční krytí

• vhodný objednací systém: signalizace při poklesu bilanční zásoby pod tzv. objednací úroveň

• objednacího množství:

1. předem určené standardní množství

2. proměnlivé množství-rozdíl mezi předem stanovenou velikostí max. zásoby a stavem bilanční zásoby

3. propočtené optimální množství

• strategie doplňování zásoby:

1. strategie s volnými objednacími termíny- v okamžiku, kdy zásoba klesne pod předem stanovenou hladinu

2. strategie s pevnými objednacími termíny, které se pravidelně opakují

3. strategie s pevnými objednacími termíny, ale s nejistým doplňováním-neustále se sleduje doba krytí z bilančního stavu zásoby

• moderní přístupy k řízení zásob:

  • Just-in-Time (JIT) – vztah mezi dodavatelem a odběratelem, který umožňuje, aby odběratel nemusel udržovat prakticky žádnou zásobu. Dokonalou spoluprací obou partnerů se zásoby u odběratelů stávají zbytečné, aniž by neúměrně zvýšily zásoby u dodavatele.

• Díky JIT se dosahuje: zvýšení jakosti, produktivity práce a pružnosti přizpůsobování se trh

• Předpokladem úspěšného uplatnění této metody je zavedení kontroly kvality u dodavatele.

• uplatnit, či neuplatnit systém JIT:jsou úspory vyplývající z nulových zásob a ze zvýšení jakosti vyšší než náklady na dopravu a na motivaci dodavatele ke spolehlivosti?

  • ABC- roztřídění skladovaných zásob na 3-4 skupiny dle podílu na celkové spotřebě (5-15% druhů 60-80% podílu na celkové spotřebě (skupina A)

Nákupní logistika

• úkolem je zabezpečit odpovídající lokální disponibilitu potřebného materiálu v době potřeby s vynaložením co nejnižších N a při optimální vázanosti prostředků v zásobách

• nákupní logistika je důležitá složka poskytující vnitropodnikovým spotřebitelům komplexní materiálový servis

• hl. směry aplikace nákupní logistiky:

  • koncentrace ve skladovém hospodářství velkých firem a jejich hierarchické uspořádání

  • prosazování trendu „informace místo fyzické zásoby“ – aplikace JIT

  • volba vhodných manipulačních a přepravních prostředků

• skladové hospodářství

• obalové hospodářství

Strategické řízení nákupu

• Východiskem: situační analýza se syntézou uzlových problémů, které umožňují přejít k vlastní marketingové strategické projekci inovací nákupu

• orientuje se na stěžejní suroviny, materiály a jejich dodavatele

• strategické varianty:

• strategie plného (plně garantovaného, bezpodmínečného) uspokojování potřeb

• strategie minimálních nákladů

• strategie zrychlení obrátky zásob

• strategie maximální materiálové hospodárnosti

• strategie minimalizace rizika nekrytí potřeb

• strategie relativně vysokých pojistných zásob

• strategie pružné kombinace více dodavatelských zdrojů

13. Odbyt (marketing)

• odbyt =dovršení podnikového reprodukčního procesu zaměřeného na uspokojování cizích potřeb

• barterové operace – kupující v důsledku nedostatku finančních prostředků uhrazuje prodávajícímu hodnotu jeho dodávek v jiných výrobcích, které buď sám vyrábí, nebo jimi dostal zaplaceno od svých odběratelů

• není problém zboží vyrobit, ale prodat ho -> potřeba orientace na zákazníka

• „marketing je lidská činnost, umožňující organizaci zjistit neuspokojené potřeby a přání, přeměnit je do podoby ziskových příležitostí a tento zisk realizovat“ (Kotler)

• prodej = prodávající se zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k užívání a kupující se zavazuje uhradit kupní cenu

Obchodní plán =řízení obchodní činnosti

• obchodní plán = základní nástroj řízení obchodní/odbytové/prodejní činnosti

• etapy sestavení obchodního plánu:

• tržní diagnóza – charakterizuje momentální tržní situaci podniku, zjišťuje, v jaké míře se jednotlivé výrobky podílejí na generování obratu, zisku, CF eventuálně hrubého rozpětí firmy

• tržní prognóza – odhad, zda v budoucím vývoji uplatníme dosavadní trendy, rozpracování firemní strategie v oblasti nástrojů marketingového mixu

• plánování cílů – vycházejí ze základních cílů a úkolů podniku, mohou mít strategický či taktický charakter

• plánování marketingového mixu – zahrnuje tyto oblasti: výrobky, ceny, propagaci, distribuci

• sestavení rozpočtu – porovnání příjmů a výdajů spojených s dosažením požadované výše odbytu

Marketingové techniky

• umožňují marketingovým specialistům získávat potřebné informace

• informace lze získat přímo na základě podkladů, které jsou v podniku k dispozici, je však zpravidla potřeba je doplnit o poznatky získané v terénu (dotazováním, pozorováním, atd.)

• pro vhodné nasazení marketingového mixu je vhodné vycházet z tzv. životního cyklu výrobků:

1. pronikání (zavedení) – nízký odbyt, vysoké vlastní náklady výrobku, výrobek nemá definitivní podobu, někdy dochází k inovacím, značné výdaje na reklamu, předvádění

2. rozšiřování (růst) – ustálení výrobku v konečné podobě, prudký růst odbytu, cena se snižuje, začínají klesat N na propagaci, pro některé je toto stadium konečné (funkční závady)

3. ustálení (zralost) – další růst odbytu, meziroční přírůstky už ale nejsou tak vysoké, zvyšování nákladů na propagaci a uvádění na trh nových variant

4. ústup (úpadek) – odbyt začíná prudce klesat, možno orientovat se na méně náročné trhy, cena dále klesá

Organizace marketingu v podniku

• na konkrétní podobu organizace a funkce marketingu v podniku mají kromě vnitropodnikových vztahů a faktorů zásadní vliv externí vztahy tzv. vztahy podniku k jeho okolí (sem spadá tzv. funkční okolí – dodavatelé a vlastní trh)

• dále může ovlivnit konkurenční období a různé zájmové skupiny, makrookolí

14. Personální práce

Obsah a cíle personální práce ve firmě

• 1 z nejdůležitějších faktorů úspěšného fungování firmy: kvalita řízení lidských zdrojů

• každý zaměstnanec vstupuje do pracovního procesu s osobními cíli

• kvalita lidského kapitálu a intelektuální potenciál má velký vliv na dynamiku firmy a její výsledky

• ekonomické fce firmy: produkce výrobků a služeb

• sociální fce: sdružuje zaměstnance ke splnění ekonomických cílů firmy a uspokojuje sociální potřeby

• cíle personální práce:

• v hospodářské oblasti:

• optimální využití lidské práce v kombinaci s ostatními výrobními faktory

• zvýšení kvality lidských zdrojů firmy

• personální náklady organizace na optimální výši

• realizace systému odměňování podle výkonu stimulujícího rozvoj

• v sociální oblasti:

• naplnění osobních cílů zaměstnanců

• spokojenost s pracovním místem, obsahem práce

• motivace zaměstnanců k seberozvoji, zvyšování kvalifikace

• vytváření pocitu identifikace zaměstnance s cíli organizace

• zabezpečení sociálních jistot zaměstnanců

• mezi ekonomickými cíly organizace a sociálními cíly spokojenosti zaměstnanců je konkurenční vztah - řešením je účast na hospodářských výsledcích organizace a účasti na kapitálu

Organizace personální práce

• personální práce vychází ze zásad personální strategie podniku = vymezení hlavních cílů a zásad a naznačení základních postupů v oblasti řízení lidského faktoru v podniku

• personální práci zabezpečuje personální útvar:

  • plánování pracovníků

  • získávání a výběr pracovníků

  • rozmisťování pracovníků

  • hodnocení pracovníků

  • hodnocení práce a popis pracovních míst

  • odměňování

  • podnikové systémy vzdělávání

  • kolektivní vyjednávání jednání zaměstnavatelů a odboru, uzavření kolektivní smlouvy

  • sociální péče

  • personální informační systém

• jedním z úkolů personální práce je zabezpečovat pro všechny řídící pracovníky kvalifikovanou průpravu a znalosti postupů při řízení lidí

• podnik i jednotlivec jsou v tržním hospodářství subjektem trhu pracovních sil

Plánování zaměstnanců

• Základem: kvalifikovaná prognóza vývoje pracovních sil a zdrojů pracovních sil (situace na trhu práce, demografický vývoj ve státě, změny v kvalifikaci vlastních zaměstnanců)

• pokrytí všech potřeb organizace

• nejvíce času zabere plánování vedoucích zaměstnanců

• důležitým je také výše nákladů na získání pracovních sil

Získávání a výběr zaměstnanců

• Vnější zdroje = nabídka práce pracovníků především z oblasti regionu (absolventi škol)

• Vnitřní zdroje = zaměstnanci uvolnění v důsledku organizačních změn (dává se jim přednost)

• řada kolektivních smluv omezuje snižování počtu pracovních sil propouštěním v produktivním věku

• přesné a pravdivé informování uchazeče o požadavcích pracovního místa

Hodnocení zaměstnanců a jejich výkonu

• podklad pro odměňování plánování firemního vzdělávání

• Základem: stanovení metody, která bude použita při hodnocení plnění úkolů, stanovení časového období hodnocení, formulace kritérií.

• Progresivní trendy v současnosti:

  • kombinace metod hodnocení se sebehodnocením (s cílem specifikovat své silné a slabé stránky) -předpokladem takového sebehodnocení je důvěra zaměstnance, že hodnocení nemá sankční charakter, ale je formou pomoci (hodnocení vytváří pocit důvěry a spolupráce)

  • participativní metody v řízení lidí - úspěch firmy je podmíněn schopností všech zaměstnanců realizovat efektivně princip spoluúčasti na výsledku činnosti

  • metoda vícezdrojového systému hodnocení - hodnoceného hodnotí nejen nadřízený, ale i spolupracovníci, podřízení a externí spolupracovníci. Tato metoda umožňuje vytvoření tzv. „zpětné vazby“ (360° feed-back), je však náročnější na práci hodnotitelů

Firemní vzdělávání

• celoživotním úkolem podniku je vzdělávat své zaměstnance (nezbytně u vedoucích pozic)

• zvyšování kvalifikace- rozvíjí nejen profesní znalosti, ale především osobnost člověka

• rekvalifikace- přeškolování kvůli změnám v požadavcích na zaměstnance

• relativně samostatnou oblastí, zejména u vedoucích zaměstnanců, je trénink tzv. sociálních dovedností » schopností jednat s lidmi, řešit konflikty, motivovat zaměstnance

• kvalitní systém firemního vzdělávání má větší dosah než pouhé zvýšení profesní úrovně

Pracovní podmínky a sociální péče

= procesy, které uspořádávají pracovní prostředí tak, aby negativně neovlivňovalo fyzický nebo psychický stav zaměstnance (=humanizace práce)

• Progresivním prvkem organizace práce:

  • formy skupinové organizace práce, které rozvíjejí kooperativnost mezi zaměstnanci, zvyšují pestrost práce

  • systémy kroužků kvality - „zero defect“ - aktivizuje prostřednictvím samokontroly kvality zájem zaměstnanců o 100% kvalitu

• utváření pocitu spokojenosti s prací - poskytování sociálních požitků (=mimomzdovou motivaci zaměstnanců)

• „cafeteria systém“ - jednotlivci mají různou strukturu sociálních potřeb - zaměstnanec má tedy k dispozici určitou výši těchto požitků a sám si určuje jejich čerpání - motivačně účinnější

Mzdový systém firmy

• firma může vytvářet svůj mzdový systém - je ale omezena zákonem o mzdě a o průměrném výdělku

• Mzda = peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků

• mzda je sjednána v pracovní smlouvě

• Zaměstnavatel sleduje svou mzdovou politikou tyto cíle:

1. získat a stabilizovat kvalifikované zaměstnance

2. stimulovat k pracovnímu výsledku

3. udržet objem mezd v rozsahu, který neblokuje schopnost firmy konkurovat

4. zajistit odůvodněné mzdy ve firmě ve srovnání se mzdami u konkurence

• Mzdová struktura = „pyramidální“ uspořádání mezd dle hodnoty práce, věku, regionu

• Spravedlivé odměňování = spokojenost zaměstnanců s firmou

• Nalezení efektivní mzdové struktury: historický problém, který nemá konečné řešení

• Mzdový systém ve velké firmě oceňuje tyto faktory:

  • hodnotu práce (=složitosti a namáhavosti práce ve srovnání s ostatními pracemi)

  • pracovní podmínky

  • pracovní výsledky

  • tržní cena práce

• Tarifní stupeň hodnocení práce - mzdový tarif (=mzdová sazba v Kč za jednotku času)

• Vedení firmy rozhoduje o velikosti mzdových tarifů dle:

1. mzdové nabídky konkurentů

2. minimální mzdové tarify

3. mzdové tarify v kolektivní smlouvě MPSV ČR může vyhlásit kolektivní smlouvu vyššího mzdového tarifu - zaměstnavatel je pak povinen vyplácet mzdy na úrovni této smlouvy

4. mzdové tarify v podnikové kolektivní smlouvě

• Mzda za vykonanou práci nesmí klesnout pod minimální mzdu (upravena zákoníkem)

• práce v nestandardních podmínkách, práce přesčas a o svátkách - příplatky

• tarifní systém ve velkých firmách:

1. podnikový kvalifikační katalog obsahující přehled prací, které jsou seskupeny dle tarifních stupňů a jsou k nim vymezeny požadavky na vzdělání

2. stupnice mzdových tarifů

3. příplatky, mzdové kompenzace

• zaručená mzda=nároky vznikající zaměstnanci vůči zaměstnavateli musí být uspokojeny

• převažuje-li zájem získat a stabilizovat kvalifikované zaměstnance, pak se ve struktuře individuální mzdy za firmu preferuje vysoký podíl mzdového tarifu 80% a více ze mzdy

• Dominuje-li záměr maximalizovat krátkodobý výkon - přednost pohyblivé mzdy

Hodnocení práce

• Smyslem: utřídit rozdíly práce dle vzdělání, znalostí odpovědnosti a zatřídit je do tarif stupňů

• Metody hodnocení práce:

1. Klíčové práce - vymezené požadavky a kvalifikační náročnost

2. slovní popisy prací se převádějí do číselného vyjádření

• Popisy práce lze provést sumárně (=obsah práce charakterizován souhrnně), nebo analyticky (=předem definovány hodnocené požadavky, stanovena stupnice náročnosti)

• Sumární hodnocení se doporučuje v případech, kdy práce mají podobný obsah, analytické nachází aplikaci tam, kde jsou práce různorodé

Mzdové formy

• =dotváření mzdy v závislosti na pracovním výsledku a chování

• Časová mzda: odměňování činností, kde nejsou zpracovány výkonové normy (odměňování manuálních činností)

• Úkolová mzda: tam kde jsou stanoveny výkonové normy, předem určeny pracovní postupy, není ohrožena bezpečnost

• Prémie doplňuje časovou nebo úkolovou mzdu

• Odměna: za hodnocení pracovníka, nebo ocenění mimořádných aktivit

• Účast na výsledku: podíl zaměstnanců firmy na lepším než plánovaném hospodářském výsledku

• Smysl: podněcovat spolupráci mezi vlastníky a zaměstnanci

15. Financování podniku

• finanční řízení podniku (finanční management) má 4 hlavní úkoly:

  • opatřovat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku

  • rozhodovat o umístění (alokaci) kapitálu

  • rozhodovat o rozdělení zisku (reinvestovat, vyplatit formou dividend, …)

  • zajistit finanční stabilitu

• financování ovlivňováno 2 faktory:

• faktor času: peněžní jednotka vyplacená nebo přijatá v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu – koruna dnešní je cennější než koruna získaná později, neboť tu, kterou máme dnes, můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok (zisk)

úrokování – početní postup, kterým zjišťujeme budoucí hodnotu peněz

jednoduché (úročí se jen původní částka) x složité (spolu s jistinou se úročí i úrok)

• faktor rizika: varianta s větším rizikem přináší i větší zisk, varianta s menším rizikem přináší menší zisk, nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány nebo bude investovaný kapitál ztracen

  • vnější příčiny – katastrofy, hospodářská krize, inflace, vnitřní – chybný odhad poptávky, …

  • snižuje se rozložením prostředků do více akcí, diverzifikací výrobního programu, vytvářením rezervních fondů, pojištěním …

• všeobecná pravidla pro finanční rozhodování:

• při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos

• při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším

• za větší riziko se požaduje větší výnos

• preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později

• motivací investování do určité akcie je očekávání většího výnosu-s přihlédnutím k míře rizika

• motivací veškerého investování je zvětšení majetku

Finanční rozhodnutí:

• taktická – obvykle vyžadují malé peněžní částky a nemění dosavadní činnost podniku, chybné taktické rozhodnutí podnik neohrozí

• strategická – vyžadují velké částky, přinášejí velké změny v činnosti podniku, očekávaným výsledkem je velká změna v zisku, velké riziko, chybné strategické rozhodnutí přináší velké ztráty, 2 skupiny: strategická dlouhodobá finanční rozhodnutí + strategická dlouhodobá investiční rozhodnutí

Druhy financování podniku

• podle původu kapitálu:

• vnitřní financování – zdrojem kapitálu je podniková hospodářská činnost

• vnější financování – kapitál z vnějšku

• jiné formy vnějšího financování:

• leasing - leasingové spol. pronajímají stroje, auta …

• operační (provozní) leasing – tradiční nájemní smlouva

• finanční leasing - nájemní smlouva je nevypověditelná, riziko spočívá na nájemci, do jehož vlastnictví po skončení nájmu předmět za symbolickou cenu přechází

• zpětný leasing – leasingová spol. nejprve koupí předmět leasingu od původního majitele a následně mu jej pronajme

• faktoring: odkup pohledávek faktorem, který nese riziko jejich nedobytnosti a financuje tak podnik

• zerobondy: půjčky s nulovým kupónem

• futures: předkupní smlouvy

• swaps: výměnné obchody na mezinárodních trzích

• opce: právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních titulů (akcií, valut)

• podle pravidelnosti financování :

  • běžné – zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku

  • mimořádné – financování při zakládání podniku, při rozšiřování podniku, při spojování nebo sanaci podniku, při likvidaci podniku

Běžné (krátkodobé) financování

Druhy financování:

1. běžné = zajišťování peněz a financování běžných činností podniku

- týká se zpravidla oběžných aktiv

- souhrn tohoto financování se nazývá hrubý provozní kapitál

- základní úkol řízení pracovního kapitálu je určit potřebnou výši každé položky OA a jejich celkové sumy a určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat

- podnik by měl mít tolik oběžného majetku, kolik hospodářský provoz vyžaduje (má-li méně, je investovaný majetek nevyužit, má-li mnoho, je v nečinnosti, což vyvolává zbytečné N)

- při určení potřebné výše OA postupujeme 2 způsoby:

a) analyticky – u každé položky určíme její optimální výši, nejpropracovanější způsob

b) globálně – souhrnným výpočtem pomocí tzv. obratového cyklu peněz = doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků

- obratový cyklus peněz závisí na:

1. doba obratu zásob = doba od nákupu materiálu do prodeje = průměrná zásoba / (T/360)

2. doba obratu pohledávek = doba od fakturace do doby inkasa = pohledávky / (T/360)

3. doba odkladu plateb = doba mezi nákupem materiálu do doby platby materiálu = závazky/jednodenní nákupy

obratový cyklus peněz = (doba obratu zásob + doba inkasa) - doba odkladu plateb