- •Předmluva
- •Poznámka k 3. vydání
- •KYJEVSKÁ RUS
- •KYJEV
- •VÝCHODNÍ SLOVANÉ
- •PŘÍCHOD VARJAGŮ
- •NESTORŮV LETOPIS
- •PRVNÍ KNÍŽATA
- •POKŘESTĚNÍ RUSI
- •RUSKÁ PRAVDA
- •ROZPAD ŘÍŠE RJURIKOVCŮ
- •VPÁD MONGOLŮ
- •ZLATÁ HORDA
- •PAN VELIKÝ NOVGOROD
- •ZALOŽENÍ MOSKVY
- •ANDREJ RUBLJOV
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •PRVNÍ CAROVÉ
- •VZNIK MOSKEVSKÉHO STÁTU
- •MOSKEVSKÁ RUS A EVROPA
- •MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
- •DOBYTÍ KAZANĚ
- •RUSKO NA ROZCESTÍ
- •VASILIJ BLAŽENÝ
- •LIVONSKÁ VÁLKA
- •OPRIČNINA
- •JERMAK, KNÍŽE SIBIŘSKÝ
- •KONEC VLÁDY IVANA HROZNÉHO
- •MOSKEVSKÉ RUSI HROZÍ ZÁNIK
- •POKORNÝ SLUHA BOŽÍ A JEHO PÁN
- •BORIS GODUNOV
- •LŽIDIMITRIJ I.
- •SMUTA, DOBA BOJŮ A ZMATKŮ
- •NOVÁ DYNASTIE
- •PRVNÍ ROMANOVEC
- •RÁDCI CARA ALEXEJE
- •POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
- •VZPURNÝ PATRIARCHA
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •KONEC STARÝCH ČASŮ
- •CAREVIČ PETR
- •POVSTÁNÍ STŘELCŮ ROKU 1682
- •CAR „V NEMILOSTI“
- •STRÁŽCE VELKÉ PEČETI
- •MUŠKETÝR PETR
- •AZOVSKÁ TAŽENÍ
- •VELKÉ POSELSTVO
- •MOSKEVSKÝ PODZIM ROKU 1698
- •PRVNÍ REFORMY
- •OD NARVY K POLTAVĚ
- •PŘÍPRAVY K VELKÉ VÁLCE
- •ZAČÁTEK BOJE O BALT
- •LIDÉ KOLEM CARA
- •KONDRATIJ BULAVIN
- •HETMAN MAZEPA
- •POLTAVA
- •IMPERÁTOR A REFORMÁTOR
- •PETROVSKÉ MANUFAKTURY A OBCHOD
- •PRUTSKÉ TAŽENÍ
- •GUBERNIE, SENÁT, KOLEGIA
- •PETROVSKÁ SPOLEČNOST
- •OKNO DO EVROPY
- •KONEC SEVERNÍ VÁLKY
- •SMRT CARA
- •DOBA PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ
- •PÁD MENŠIKOVA
- •NEJVYŠŠÍ TAJNÁ RADA
- •BIRONOVŠTINA
- •VOLBA POLSKÉHO KRÁLE
- •POČÁTKY BOJE O PŘÍSTUP K ČERNÉMU MOŘI
- •„BEZEJMENNÝ VĚZEŇ“
- •„TICHÁ“ CAREVNA
- •TAJNÁ MISE KNĚŽNY-MATKY
- •PRINCEZNA SOFIE
- •LESK A BÍDA IMPÉRIA
- •SEDMILETÁ VÁLKA
- •PÁD KANCLÉŘE BESTUŽEVA
- •EPIZODICKÁ VLÁDA PETRA III.
- •CO SI RUSKO PŘEJE?
- •UPEVNĚNÍ MOCI NOVÉ VLÁDY
- •VLÁDNÍ PŘEDSTAVY KATEŘINY II.
- •OCHRANA „POLSKÝCH SVOBOD“
- •„VELKÁ INSTRUKCE“
- •ZÁKONODÁRNÁ KOMISE
- •KONEC UKRAJINSKÉ AUTONOMIE
- •PRVNÍ VELMOŽ ŘÍŠE
- •VÁLKA S TURECKEM
- •ROZCHVÁCENÍ POLSKA
- •KNÍŽE POTĚMKIN
- •NA VRCHOLU MOCI
- •KONEC BOJE O „ČISTOU PANNU“
- •“DUŠE“ RUSKA
- •KONTRASTY V EKONOMICE ŘÍŠE
- •REVOLUCE VE FRANCII
- •SIGNÁLY NOVÉ DOBY
- •NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- •Pavel I.
- •CESTOU K TYLŽI
- •CARŮV REFORMÁTOR
- •SVATÁ ALIANCE
- •„OSVOBOZENÍ“ EVROPY
- •SVATÁ ALIANCE
- •HRABĚ ARAKČEJEV
- •POVSTÁNÍ DĚKABRISTŮ
- •ZKLAMÁNÍ RAKOUSKÉHO KANCLÉŘE
- •ČETNÍK EVROPY
- •„POKROK, JAKÝ POKROK?“
- •POLSKÉ POVSTÁNÍ
- •KAVKAZSKÁ VÁLKA
- •ZÁKLADNÍ PROBLÉMY ŘÍŠE
- •ZÁPADNÍCI A SLAVJANOFILOVÉ
- •UKAZ PROTI REVOLUCI
- •KRYMSKÁ VÁLKA
- •NEVYHNUTELNOST REFOREM
- •ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ
- •ZEMSTVA A DALŠÍ ALEXANDROVY REFORMY
- •PŘES BALKÁN DO SVĚTOVÉ POLITIKY
- •BITVA NA ŠIPCE A O PLEVNO
- •BERLÍNSKÝ KONGRES
- •VÝBOJE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ A PRODEJ ALJAŠKY
- •OD SLAVJANOFILSTVÍ K PANRUSISMU
- •ATENTÁT NA CARA
- •ŽIDÉ V CARSKÉM RUSKU
- •KRIZE IMPÉRIA
- •VLÁDA ALEXANDRA III.
- •FJODOR DOSTOJEVSKIJ
- •LEV TOLSTOJ
- •RUSKO V ČÍSLECH
- •PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
- •ZVLÁŠTNOSTI VÝVOJE RUSKA
- •VNITŘNÍ VÁLKA CARISMU
- •ZROZENÍ BOLŠEVIKŮ
- •VÁLKA S JAPONSKEM
- •ROK 1905 - REVOLUČNÍ PROLOG
- •STOLYPIN
- •ZÁRODKY PARLAMENTARISMU
- •PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV
- •SOLOVJEV A BOHOHLEDAČSTVÍ
- •LIBERÁLOVÉ A VĚCHI
- •ULJANOV-LENIN
- •STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ KULTURY
- •RUSKO-FRANCOUZSKÉ SBLÍŽENÍ A VZNIK DOHODY
- •CESTA K VÁLCE
- •FATA MORGANA CAŘIHRADU
- •RUSKO MNOHONÁRODNOSTNÍM STÁTEM
- •KONEC MONARCHIE
- •VSTŘÍC KATASTROFĚ
- •MINISTR CAROVY DUŠE
- •BRUSILOVOVA OFENZÍVA
- •PÁD DYNASTIE ROMANOVCŮ
- •REVOLUČNÍ ROK 1917
- •BŘEZNOVÁ REVOLUCE
- •PRVNÍ RUSKÁ DEMOKRATICKÁ VLÁDA
- •KERENSKIJ
- •KRÁTKÝ ŽIVOT REPUBLIKY
- •LISTOPADOVÝ PŘEVRAT
- •REVOLUCE A BURZA
- •ČEKÁNÍ NA SVĚTOVOU REVOLUCI
- •VÁLKA O BYTÍ A NEBYTÍ
- •RUDOGARDISTICKÝ PŘECHOD KE KOMUNISMU
- •SVOBODA NÁRODŮM NEBO JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ
- •REVIVAL STARÉHO RUSKA?
- •LENINOVA ZÁVĚŤ
- •GENETICI, TELEOLOGOVÉ A SLAVJANOFILOVÉ
- •JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE
- •SKOK DO ŘÍŠE MODERNITY
- •ABY RUSKO NEBYLO BITO
- •STALINOVA SOCIALISTICKÁ AKUMULACE
- •VELKÝ ÚSTUP
- •BILANCE VELKÉ ČISTKY
- •VELKÁ MYSTIFIKACE
- •NEPÁLIT SI PRSTY ZA JINÉ
- •MODERNIZACE A ARMÁDA
- •„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“
- •VLASTENECKÁ VÁLKA?
- •VÁLKA DILETANTŮ
- •VŠE PRO FRONTU
- •PANSLÁV UNCLE JOE
- •TROJKA MÍSTO ČTVERYLKY
- •STALINŮV TÁBOR MÍRU
- •ABYCHOM NEPŘIŠLI O PLODY VÍTĚZSTVÍ
- •NEPOKLONKOVAT PŘED ZÁPADEM, NÝBRŽ PŘED STALINEM
- •STUDENÁ VÁLKA - MOCENSKÝ PAT
- •KONEC STALINA, KONEC EPOCHY
- •NÁPADNÍCI OSIŘELÉHO STALINOVA TRŮNU
- •OBCHVAT KAPITALISTICKÉHO SVĚTA
- •KOLOTOČ REFOREM
- •ČÍNSKÝ BALVAN A CHRUŠČOVŮV PÁD
- •JEN ŽÁDNÉ EXPERIMENTY
- •CÍL: SVĚTOVLÁDA
- •HLASY SPRAVEDLIVÝCH
- •VYŠLAPANÉ CESTY STARÝCH LIDÍ ANEB GERONTOKRACIE
- •Nástupnická krize
- •REFORMÁTOR GORBAČOV
- •GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY
- •ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU A KONEC SOVĚTSKÉHO SVAZU
- •NOVÁ SITUACE, NOVÉ OTÁZKY
- •VŠECHNU MOC NOVÉMU PREZIDENTOVI?
- •KONEC TRŽNÍHO ROMANTISMU
- •ZNOVU JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •VÝCHOD A ZÁPAD
- •KAM KRÁČÍŠ, RUSKO?
- •DODATKY
- •PŘEDSTAVITELÉ SOVĚTSKÉHO RUSKA, SSSR A RUSKÉ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1917-1945
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ PO ROCE 1945
- •RUSKÁ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ VLÁDNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1991-1994
- •CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- •VÝBĚROVÝ SEZNAM LITERATURY
- •SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNĺ
- •KYJEVSKÁ RUS
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
- •O AUTORECH
- •OBSAH
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
Nástupnická krize
Svého nástupce určil Breţněv teprve měsíc před svou smrtí. Stal se jím Jurij Andropov, z galerie postav, které řídily Sovětský svaz, člověk zřejmě nejinteligentnější. Svou kariéru začal koncem třicátých let v Komsomolu, za války pŧsobil v Karelofinské republice, ale výrazněji na sebe upozornil jako velvyslanec v Maďarsku osudného roku 1956. Pak následoval skok do funkce vedoucího oddělení ÚV KSSS pro styk s komunistickými stranami bloku. V roce 1967 převzal klíčové postavení šéfa KGB, které zastával aţ do jarních měsícŧ 1982. Svou pozornost soustředil údajně na zahraniční pŧsobení této všemocné organizace, díky čemuţ byl dozajista výborně informován o kapitalistickém světě nikoli pouze z hlediska ryze bezpečnostích zájmŧ. Také skutečnost, ţe uměl slušně anglicky, lze označit u vyšší nomenklatury za neobvyklou.
Z hory problémŧ, která před ním vyvstávala, si Andropov zvolil
Strana 767
BREŽNĚVOVA ÉRA: STAGNACE A POKUS O SVĚTOVÉ IMPÉRIUM
nejprve boj s korupcí a upevnění disciplíny. Autorita organizace, jíţ 15 let vedl, mohla uvnitř nomenklatury vyvolat obavy, ţe zneuţívání výsad jiţ nebude trpěno. K ukázkovým akcím postihu vyšších funkcionářŧ se ale neodhodlal. Skutečnost, ţe přikročil k široké obměně oblastních tajemníkŧ strany a také ministrŧ, sice naznačovala, ţe počítá do budoucna s velkými kádrovými změnami, ale na ty mu nezbylo času - a sil. Jeho zdravotní stav nebyl dobrý a od podzimu 1983, tj. tři čtvrtě roku po nástupu do funkce „genseka“, se stal kritickým. Přesto ještě stačil dosadit na významná místa ve vedení své lidi - M. Gorbačova a několik dalších mladších funkcionářŧ.
Co se týče ekonomické oblasti, zahájil Andropov experiment na úseku podnikového řízení a vyslovil souhlas s diskusí odborníkŧ, ve které zazněly některé odváţné hlasy o narŧstání krizových jevŧ ve společnosti. K ničemu více se jiţ nedostal. Nemálo pozornosti musel ovšem věnovat zahraniční politice: v osobě Carterova nástupce prezidenta Reagana vyvstal Sovětŧm nejtvrdší partner v celé poválečné historii. Zejména jeho zbrojní program z března 1983 se stal pro ně výzvou vyţadující velké vypětí sil a zejména vydajŧ.
Andropov zemřel 9. února 1984 a ačkoli doporučil za budoucího generálního tajemníka Gorbačova, vedení se rozhodlo pro Breţněvovo alter ego, třiasedmdesátiletého Konstantina Černěnka.
Jeho volba, za niţ nový první muţ Kremlu vděčil příznivému rozloţení sil v politybru s většinou starcŧ z Breţněvových dob, znamenala de facto návrat do předandropovských časŧ.
Černěnkova kariéra nebyla barvitá. Léta postupoval pomalu ve funkcích v propagačním oddělení v okresním a krajském měřítku a teprve ve svých 37 letech dosáhl významnějšího postu: stal se vedoucím tohoto oddělení na ÚV strany v Moldavsku. Tam se
Strana 768
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
seznámil s Breţněvem, tehdy prvním tajemníkem této republiky. Od té doby šel s ním jako stín, zastával stále vyšší funkce, aţ ve druhé polovině sedmdesátých let dosáhl těch nejvyšších - členství v sekretariátu ÚV a nakonec i v politbyru.
O jeho činnosti v čele strany lze v krátkosti říci, ţe to byla negace andropovského kursu. Pravda, netýkalo se to zahraniční politiky, kde se konfrontační proces se Spojenými státy zprvu dále prohluboval v duchu Andropovova výroku, „ţe nemá co do intenzity a ostrosti obdoby v celém poválečném období“. Zakalením ovzduší procházel i vztah k Číně. Rovněţ pokus o zdŧraznění vlastních národních zájmŧ, přednesený Maďarskem a se sympatií převzatý i NDR, napadla nejprve prosovětská kamarila v KSČ a potom sami Sověti varujíc před oslabením vztahŧ mezi socialistickými státy a „porušováním správného vztahu mezi chápáním internacionálního a národního“. Vztahy se Spojenými státy se však posléze poněkud zmírnily.
Ve vnitřní politice Černěnko namísto dŧrazu na pořádek a disciplínu vyzdvihoval nutnost nového zpŧsobu „sociálního myšlení“, čímţ měl na mysli více glasnosti, tj. systematicky organizovaných vystoupení stranických a vládních činitelŧ. K pracovištím, jeţ vypracovávala podklady o sociálním vývoji společnosti (především Ústavu sociologických výzkumŧ) zaujal odmítavé stanovisko ještě za ţivota svého předchŧdce. Zrušil i tresty, které čekaly funkcionáře, obviněné z finančních machinací - snad proto, ţe patřili k nomenklatuře: tři níţe postavení úředníci však za tytéţ zločiny popraveni byli. K tomu je třeba dodat, ţe korupce podle vzpomínek jednoho současníka za Černěnka znovu rozkvetla: „Gigantická armáda nomenklaturní obsluhy… všichni se snaţili, seč mohli komercializovat stranický majetek.“ Není divu, ţe v roce 1984 dosáhl rŧst kriminality poválečného vrcholu.
Strana 769
BREŽNĚVOVA ÉRA: STAGNACE A POKUS O SVĚTOVÉ IMPÉRIUM
Co zřejmě Černěnkovo vedení nikterak neznepokojovalo, byl velký exodus mozkŧ. Kromě vypovídaných nekonformistŧ zŧstávali na Západě během legálních cest mnozí intelektuálně schopní lidé. Někteří z nich se zapojovali do činnosti protisovětsky zaměřené emigrace z předchozích vln.
Stojí ještě za zmínku, ţe Černěnko váţně zvaţoval znovupřejmenování Volgogradu na Stalingrad, obnovení Stalinových pomníkŧ a ţe schválil stranickou rehabilitaci dějinami jiţ zapomenutého Molotova, kdysi dávno, na sklonku Chruščovovy éry, vyloučeného z KSSS.
Strana 770
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
Někdy na začátku zimy 1984 se zdravotní stav generálního tajemníka prudce zhoršil. Od prosince se objevovaly zprávy o jeho nemoci, přerušované občasnými prohlášeními, ţe pracuje, případně ţe tráví dovolenou. 24. února
1985 se naposledy objevil na televizní obrazovce: bylo očividné, ţe stát na vlastních nohách mu činí velké potíţe. 10. března zemřel - a teprve nyní, spolu s
ním, definitivně i Breţněvova éra.
Strana 771