- •Předmluva
- •Poznámka k 3. vydání
- •KYJEVSKÁ RUS
- •KYJEV
- •VÝCHODNÍ SLOVANÉ
- •PŘÍCHOD VARJAGŮ
- •NESTORŮV LETOPIS
- •PRVNÍ KNÍŽATA
- •POKŘESTĚNÍ RUSI
- •RUSKÁ PRAVDA
- •ROZPAD ŘÍŠE RJURIKOVCŮ
- •VPÁD MONGOLŮ
- •ZLATÁ HORDA
- •PAN VELIKÝ NOVGOROD
- •ZALOŽENÍ MOSKVY
- •ANDREJ RUBLJOV
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •PRVNÍ CAROVÉ
- •VZNIK MOSKEVSKÉHO STÁTU
- •MOSKEVSKÁ RUS A EVROPA
- •MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
- •DOBYTÍ KAZANĚ
- •RUSKO NA ROZCESTÍ
- •VASILIJ BLAŽENÝ
- •LIVONSKÁ VÁLKA
- •OPRIČNINA
- •JERMAK, KNÍŽE SIBIŘSKÝ
- •KONEC VLÁDY IVANA HROZNÉHO
- •MOSKEVSKÉ RUSI HROZÍ ZÁNIK
- •POKORNÝ SLUHA BOŽÍ A JEHO PÁN
- •BORIS GODUNOV
- •LŽIDIMITRIJ I.
- •SMUTA, DOBA BOJŮ A ZMATKŮ
- •NOVÁ DYNASTIE
- •PRVNÍ ROMANOVEC
- •RÁDCI CARA ALEXEJE
- •POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
- •VZPURNÝ PATRIARCHA
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •KONEC STARÝCH ČASŮ
- •CAREVIČ PETR
- •POVSTÁNÍ STŘELCŮ ROKU 1682
- •CAR „V NEMILOSTI“
- •STRÁŽCE VELKÉ PEČETI
- •MUŠKETÝR PETR
- •AZOVSKÁ TAŽENÍ
- •VELKÉ POSELSTVO
- •MOSKEVSKÝ PODZIM ROKU 1698
- •PRVNÍ REFORMY
- •OD NARVY K POLTAVĚ
- •PŘÍPRAVY K VELKÉ VÁLCE
- •ZAČÁTEK BOJE O BALT
- •LIDÉ KOLEM CARA
- •KONDRATIJ BULAVIN
- •HETMAN MAZEPA
- •POLTAVA
- •IMPERÁTOR A REFORMÁTOR
- •PETROVSKÉ MANUFAKTURY A OBCHOD
- •PRUTSKÉ TAŽENÍ
- •GUBERNIE, SENÁT, KOLEGIA
- •PETROVSKÁ SPOLEČNOST
- •OKNO DO EVROPY
- •KONEC SEVERNÍ VÁLKY
- •SMRT CARA
- •DOBA PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ
- •PÁD MENŠIKOVA
- •NEJVYŠŠÍ TAJNÁ RADA
- •BIRONOVŠTINA
- •VOLBA POLSKÉHO KRÁLE
- •POČÁTKY BOJE O PŘÍSTUP K ČERNÉMU MOŘI
- •„BEZEJMENNÝ VĚZEŇ“
- •„TICHÁ“ CAREVNA
- •TAJNÁ MISE KNĚŽNY-MATKY
- •PRINCEZNA SOFIE
- •LESK A BÍDA IMPÉRIA
- •SEDMILETÁ VÁLKA
- •PÁD KANCLÉŘE BESTUŽEVA
- •EPIZODICKÁ VLÁDA PETRA III.
- •CO SI RUSKO PŘEJE?
- •UPEVNĚNÍ MOCI NOVÉ VLÁDY
- •VLÁDNÍ PŘEDSTAVY KATEŘINY II.
- •OCHRANA „POLSKÝCH SVOBOD“
- •„VELKÁ INSTRUKCE“
- •ZÁKONODÁRNÁ KOMISE
- •KONEC UKRAJINSKÉ AUTONOMIE
- •PRVNÍ VELMOŽ ŘÍŠE
- •VÁLKA S TURECKEM
- •ROZCHVÁCENÍ POLSKA
- •KNÍŽE POTĚMKIN
- •NA VRCHOLU MOCI
- •KONEC BOJE O „ČISTOU PANNU“
- •“DUŠE“ RUSKA
- •KONTRASTY V EKONOMICE ŘÍŠE
- •REVOLUCE VE FRANCII
- •SIGNÁLY NOVÉ DOBY
- •NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- •Pavel I.
- •CESTOU K TYLŽI
- •CARŮV REFORMÁTOR
- •SVATÁ ALIANCE
- •„OSVOBOZENÍ“ EVROPY
- •SVATÁ ALIANCE
- •HRABĚ ARAKČEJEV
- •POVSTÁNÍ DĚKABRISTŮ
- •ZKLAMÁNÍ RAKOUSKÉHO KANCLÉŘE
- •ČETNÍK EVROPY
- •„POKROK, JAKÝ POKROK?“
- •POLSKÉ POVSTÁNÍ
- •KAVKAZSKÁ VÁLKA
- •ZÁKLADNÍ PROBLÉMY ŘÍŠE
- •ZÁPADNÍCI A SLAVJANOFILOVÉ
- •UKAZ PROTI REVOLUCI
- •KRYMSKÁ VÁLKA
- •NEVYHNUTELNOST REFOREM
- •ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ
- •ZEMSTVA A DALŠÍ ALEXANDROVY REFORMY
- •PŘES BALKÁN DO SVĚTOVÉ POLITIKY
- •BITVA NA ŠIPCE A O PLEVNO
- •BERLÍNSKÝ KONGRES
- •VÝBOJE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ A PRODEJ ALJAŠKY
- •OD SLAVJANOFILSTVÍ K PANRUSISMU
- •ATENTÁT NA CARA
- •ŽIDÉ V CARSKÉM RUSKU
- •KRIZE IMPÉRIA
- •VLÁDA ALEXANDRA III.
- •FJODOR DOSTOJEVSKIJ
- •LEV TOLSTOJ
- •RUSKO V ČÍSLECH
- •PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
- •ZVLÁŠTNOSTI VÝVOJE RUSKA
- •VNITŘNÍ VÁLKA CARISMU
- •ZROZENÍ BOLŠEVIKŮ
- •VÁLKA S JAPONSKEM
- •ROK 1905 - REVOLUČNÍ PROLOG
- •STOLYPIN
- •ZÁRODKY PARLAMENTARISMU
- •PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV
- •SOLOVJEV A BOHOHLEDAČSTVÍ
- •LIBERÁLOVÉ A VĚCHI
- •ULJANOV-LENIN
- •STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ KULTURY
- •RUSKO-FRANCOUZSKÉ SBLÍŽENÍ A VZNIK DOHODY
- •CESTA K VÁLCE
- •FATA MORGANA CAŘIHRADU
- •RUSKO MNOHONÁRODNOSTNÍM STÁTEM
- •KONEC MONARCHIE
- •VSTŘÍC KATASTROFĚ
- •MINISTR CAROVY DUŠE
- •BRUSILOVOVA OFENZÍVA
- •PÁD DYNASTIE ROMANOVCŮ
- •REVOLUČNÍ ROK 1917
- •BŘEZNOVÁ REVOLUCE
- •PRVNÍ RUSKÁ DEMOKRATICKÁ VLÁDA
- •KERENSKIJ
- •KRÁTKÝ ŽIVOT REPUBLIKY
- •LISTOPADOVÝ PŘEVRAT
- •REVOLUCE A BURZA
- •ČEKÁNÍ NA SVĚTOVOU REVOLUCI
- •VÁLKA O BYTÍ A NEBYTÍ
- •RUDOGARDISTICKÝ PŘECHOD KE KOMUNISMU
- •SVOBODA NÁRODŮM NEBO JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ
- •REVIVAL STARÉHO RUSKA?
- •LENINOVA ZÁVĚŤ
- •GENETICI, TELEOLOGOVÉ A SLAVJANOFILOVÉ
- •JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE
- •SKOK DO ŘÍŠE MODERNITY
- •ABY RUSKO NEBYLO BITO
- •STALINOVA SOCIALISTICKÁ AKUMULACE
- •VELKÝ ÚSTUP
- •BILANCE VELKÉ ČISTKY
- •VELKÁ MYSTIFIKACE
- •NEPÁLIT SI PRSTY ZA JINÉ
- •MODERNIZACE A ARMÁDA
- •„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“
- •VLASTENECKÁ VÁLKA?
- •VÁLKA DILETANTŮ
- •VŠE PRO FRONTU
- •PANSLÁV UNCLE JOE
- •TROJKA MÍSTO ČTVERYLKY
- •STALINŮV TÁBOR MÍRU
- •ABYCHOM NEPŘIŠLI O PLODY VÍTĚZSTVÍ
- •NEPOKLONKOVAT PŘED ZÁPADEM, NÝBRŽ PŘED STALINEM
- •STUDENÁ VÁLKA - MOCENSKÝ PAT
- •KONEC STALINA, KONEC EPOCHY
- •NÁPADNÍCI OSIŘELÉHO STALINOVA TRŮNU
- •OBCHVAT KAPITALISTICKÉHO SVĚTA
- •KOLOTOČ REFOREM
- •ČÍNSKÝ BALVAN A CHRUŠČOVŮV PÁD
- •JEN ŽÁDNÉ EXPERIMENTY
- •CÍL: SVĚTOVLÁDA
- •HLASY SPRAVEDLIVÝCH
- •VYŠLAPANÉ CESTY STARÝCH LIDÍ ANEB GERONTOKRACIE
- •Nástupnická krize
- •REFORMÁTOR GORBAČOV
- •GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY
- •ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU A KONEC SOVĚTSKÉHO SVAZU
- •NOVÁ SITUACE, NOVÉ OTÁZKY
- •VŠECHNU MOC NOVÉMU PREZIDENTOVI?
- •KONEC TRŽNÍHO ROMANTISMU
- •ZNOVU JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •VÝCHOD A ZÁPAD
- •KAM KRÁČÍŠ, RUSKO?
- •DODATKY
- •PŘEDSTAVITELÉ SOVĚTSKÉHO RUSKA, SSSR A RUSKÉ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1917-1945
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ PO ROCE 1945
- •RUSKÁ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ VLÁDNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1991-1994
- •CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- •VÝBĚROVÝ SEZNAM LITERATURY
- •SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNĺ
- •KYJEVSKÁ RUS
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
- •O AUTORECH
- •OBSAH
PRVNÍ CAROVÉ
MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
Mezi moskevským panovníkem a jeho velmoţi se v prŧběhu 14. a 15. století utvářel vztah nikoli nepodobný tomu, jaký známe z historie ostatních evropských zemí. Velké bojarské a kníţecí rody byly oporami a zároveň i odpŧrci moskevské dynastie. Moc velikého moskevského kníţete je chránila před pustošivými místními válkami i nájezdy kočovníkŧ, ale zároveň usilovali i o spoluúčast na této moci.
V tomto nejednoznačném vztahu bojarŧ k panovníkovi zřetelně převáţil po smrti Vasilije III. (1533) respekt k autoritě trŧnu. Postavili se za jeho tehdy tříletého syna Ivana a ani po smrti jeho matky Jeleny Glinské (byla roku 1538 otrávena) jej neopustili.
Vládli jeho jménem, kořistili ze svých funkcí a obohacovali se, ale právo nezletilého panovníka nedovolili zpochybnit. Oba strýci malého Ivana - Jurij a Andrej, bratři Vasilije III. - skončili v hladomorně. Tato „věrnost“ bojarŧ malému Ivanovi byla jistě především dílem jejich egoismu, jenţ velel podporovat vládce, který sám panovat nemohl. Tím se mocným rodŧm otevírala cesta k ničím neomezené oligarchické vládě.
Doba nezletilosti Ivana IV. byla vyplněna řadou spiknutí a soupeření dvou nejmocnějších rodŧ, Šujských a Bělských. Nikdo se však nespikl proti Ivanovi. Ten byl spíše jen trpným nástrojem těchto zápasŧ. Od útlého dětství byl svědkem brutality mocenského boje. A nakonec se jej i zúčastnil, kdyţ v roce 1543 - tehdy třináctiletý - dal za jednoho z četných spiknutí u dvora rozsápat psy prvního velmoţe říše Andreje Šujského a sám této hrŧzné scéně přihlíţel. Moskevští bojaři - aniţ to snad sami tušili - vychovávali svého panovníka tak, ţe nakonec povaţoval krev, mučení a popravy za zcela samozřejmou, hlavní a rozhodující součást své vládní moci.
Strana 66
MOSKEVSKÝ STÁT
Příliš dlouho ţil v prostředí intrik a spiknutí, neţ aby zŧstal tím vším neovlivněn.
Snad nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, ţe počátky všeho, s čím se pak u něho setkáme, je třeba hledat v době jeho mládí.
V roce 1547 se sedmnáctiletý Ivan prohlásil za cara a ujal se vlády. Uvědomoval
si |
všeobecné |
očekávání, |
ţe učiní |
přítrţ |
nejistotám, |
násilnictví a bezostyšné
korupci bojarŧ a na Rudém náměstí slibuje moskevskému lidu: „Lidé boţí, nám Bohem darovaní, odvolávám se k vaší víře v Něho a k lásce ke mně: buďte velkodušní! Nelze napravit minulé zlo: mohu vás jen napříště uchránit před podobnými útisky a okrádáním (ze strany bojarŧ). Zapomeňte na to, co jiţ nikdy nebude! Opusťte nenávist a nepřátelství. Spojme se všichni křesťanskou láskou. Od dnešního dne jsem já vaším soudcem a ochráncem.“ Car Ivan IV., který sám o sobě prohlásil, ţe chce být „carem pravdy“, skutečně v prvních letech své vlády udivoval své okolí snahou o napravení dřívějších zlořádŧ.
Svolává zemský sněm (1550), aby doplnil a upravil jiţ zastaralý Suděbnik (svod zákonŧ) Ivana III. V roce 1551 byl z podnětu mladého
Strana 67
PRVNÍ CAROVÉ
cara svolán velký církevní sobor (sněm), který jednal o reformách v církvi. Byla to doba, kdy se car ještě radil s čelnými velmoţi a jeho ukazy byly uváděny formulí - „Z panovníkova vědomí a všech bojarŧ usnesení“. Ivan IV. překvapuje svou skromností i církevní otce, na něţ se obrací s výzvou: „Nešetřte mne při mých zlých činech! Směle vytkněte moji slabost. Hřměte slovem boţím, ať moje duše ţije!“
Mladý car nevládl sám, ale s tzv. Vybranou radou, v níţ zaujali čelné místo jeho zpovědník Silvestr a jeho komorník Adašev, jejichţ rozváţným radám pozorně naslouchal. Panovalo přesvědčení, ţe země jde vstříc nové velké době - zejména poté, kdy se sám car staví do čela vojska a vypravuje se proti odvěké hrozbě z jihovýchodu - Kazaňskému chanátu.
DOBYTÍ KAZANĚ
Osud veliké mongolské říše byl stejný jako osud ostatních protofeudálních kmenových státŧ. Čingischánovo impérium se začalo za jeho nástupcŧ dělit. Víme jiţ, ţe nejpozději od poloviny 15. století se Zlatá Horda, jeden z dědicŧ výbojŧ velkého mongolského dobyvatele, rozpadla na řadu chanátŧ - kazaňský, astrachaňský, sibiřský, krymský a Nogajskou hordu. A Moskevská Rus, pŧvodně oběť tatarského vpádu, se postupně sama zmocnila těchto jednotlivých částí kdysi hrozivé tatarské moci.
První kořistí se stal Kazaňský chanát, ovládající rozsáhlá území na středním toku Volhy. Síly Kazaňského chanátu se jiţ od druhé poloviny 15. století vyčerpávaly neustálými boji a soupeřením místních kníţat a velmoţŧ (murzŧ), hledajících ve svých zápasech spojence, zpravidla u velkých moskevských kníţat a u krymských chánŧ.
Strana 68
MOSKEVSKÝ STÁT
Za vlády Ivana III. a Vasilije III. v Kazani střídavě vítězili stoupenci Moskvy a Krymu, aniţ si jedni či druzí přáli připojení ke svým mocným spojencŧm. Hledali ve svých místních bojích pomoc, která nakonec vyústila v konflikt krymských chánŧ s moskevskými panovníky o rozhodující vliv v Kazaňském chanátu. V tomto střetnutí se jiţ za vlády Vasilije III. prosazovala převaha Moskevské Rusi.
Strana 69
PRVNÍ CAROVÉ
Osud Kazaňského chanátu byl tím jiţ na počátku 16. století rozhodnut, ale Vasilij III. zemřel dříve, neţ mohl Kazaň ovládnout. Po jeho smrti byl v době jeho nezletilého nástupce Ivana IV. Kazaňskému chanátu nabídnut krátký odklad, který však skončil v roce 1547, kdy se Ivan IV. ujímá vlády. Prvním úkolem bylo pro něho pokračovat v záměru svého otce. S energií i netrpělivostí svého mládí vypravuje jiţ v roce 1547 veliké vojsko ke Kazani, která však odolala a dokázala se s vypětím všech sil ubránit i dalšímu taţení carovy armády (1550). Car však byl rozhodnut pokořit Kazaň, ohroţující pleněním a loupeţnými nájezdy jihovýchod říše, za kaţdou cenu.
V červnu 1552 se shromáţdilo u Kolomny stopadesátitisícové vojsko se 150 děly. Avšak dříve, neţ mohlo vyrazit ke Kazani, došly zprávy o vpádu krymských Tatarŧ, kteří oblehli Tulu. Utrpěli však poráţku a car se mohl vydat se svým vojskem k Volze. Po zoufalém odporu byla v říjnu 1552 Kazaň dobyta. Nikdo z obráncŧ nepřeţil. Naţivu zŧstali jen chán Jediger a několik tatarských kníţat a murzŧ, které Ivan IV. odvedl do Moskvy jako zajatce.
Vypleněním Kazaně však boj neskončil. V dalších čtyřech letech následovalo to, co bychom dnes označili jako genocidu. Masové vraţdění vedlo téměř k vylidnění kdysi kvetoucího chanátu. Zbytky obyvatel byly „přivedeny ke kříţi“, do lŧna pravoslavné církve, a celý kraj byl doslova zaplaven přílivem muţikŧ z centrální Rusi. Během jediné generace byl někdejší kazaňský chanát zcela poruštěn. Tatarský stát na středním toku Volhy nebyl jen poraţen. Byl decimován. Krátce na to stihl stejný osud i Astrachaňský chanát při ústí Volhy.
Strana 70