- •Předmluva
- •Poznámka k 3. vydání
- •KYJEVSKÁ RUS
- •KYJEV
- •VÝCHODNÍ SLOVANÉ
- •PŘÍCHOD VARJAGŮ
- •NESTORŮV LETOPIS
- •PRVNÍ KNÍŽATA
- •POKŘESTĚNÍ RUSI
- •RUSKÁ PRAVDA
- •ROZPAD ŘÍŠE RJURIKOVCŮ
- •VPÁD MONGOLŮ
- •ZLATÁ HORDA
- •PAN VELIKÝ NOVGOROD
- •ZALOŽENÍ MOSKVY
- •ANDREJ RUBLJOV
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •PRVNÍ CAROVÉ
- •VZNIK MOSKEVSKÉHO STÁTU
- •MOSKEVSKÁ RUS A EVROPA
- •MLÁDÍ CARA IVANA HROZNÉHO
- •DOBYTÍ KAZANĚ
- •RUSKO NA ROZCESTÍ
- •VASILIJ BLAŽENÝ
- •LIVONSKÁ VÁLKA
- •OPRIČNINA
- •JERMAK, KNÍŽE SIBIŘSKÝ
- •KONEC VLÁDY IVANA HROZNÉHO
- •MOSKEVSKÉ RUSI HROZÍ ZÁNIK
- •POKORNÝ SLUHA BOŽÍ A JEHO PÁN
- •BORIS GODUNOV
- •LŽIDIMITRIJ I.
- •SMUTA, DOBA BOJŮ A ZMATKŮ
- •NOVÁ DYNASTIE
- •PRVNÍ ROMANOVEC
- •RÁDCI CARA ALEXEJE
- •POVSTÁNÍ STĚPANA RAZINA
- •VZPURNÝ PATRIARCHA
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •KONEC STARÝCH ČASŮ
- •CAREVIČ PETR
- •POVSTÁNÍ STŘELCŮ ROKU 1682
- •CAR „V NEMILOSTI“
- •STRÁŽCE VELKÉ PEČETI
- •MUŠKETÝR PETR
- •AZOVSKÁ TAŽENÍ
- •VELKÉ POSELSTVO
- •MOSKEVSKÝ PODZIM ROKU 1698
- •PRVNÍ REFORMY
- •OD NARVY K POLTAVĚ
- •PŘÍPRAVY K VELKÉ VÁLCE
- •ZAČÁTEK BOJE O BALT
- •LIDÉ KOLEM CARA
- •KONDRATIJ BULAVIN
- •HETMAN MAZEPA
- •POLTAVA
- •IMPERÁTOR A REFORMÁTOR
- •PETROVSKÉ MANUFAKTURY A OBCHOD
- •PRUTSKÉ TAŽENÍ
- •GUBERNIE, SENÁT, KOLEGIA
- •PETROVSKÁ SPOLEČNOST
- •OKNO DO EVROPY
- •KONEC SEVERNÍ VÁLKY
- •SMRT CARA
- •DOBA PALÁCOVÝCH PŘEVRATŮ
- •PÁD MENŠIKOVA
- •NEJVYŠŠÍ TAJNÁ RADA
- •BIRONOVŠTINA
- •VOLBA POLSKÉHO KRÁLE
- •POČÁTKY BOJE O PŘÍSTUP K ČERNÉMU MOŘI
- •„BEZEJMENNÝ VĚZEŇ“
- •„TICHÁ“ CAREVNA
- •TAJNÁ MISE KNĚŽNY-MATKY
- •PRINCEZNA SOFIE
- •LESK A BÍDA IMPÉRIA
- •SEDMILETÁ VÁLKA
- •PÁD KANCLÉŘE BESTUŽEVA
- •EPIZODICKÁ VLÁDA PETRA III.
- •CO SI RUSKO PŘEJE?
- •UPEVNĚNÍ MOCI NOVÉ VLÁDY
- •VLÁDNÍ PŘEDSTAVY KATEŘINY II.
- •OCHRANA „POLSKÝCH SVOBOD“
- •„VELKÁ INSTRUKCE“
- •ZÁKONODÁRNÁ KOMISE
- •KONEC UKRAJINSKÉ AUTONOMIE
- •PRVNÍ VELMOŽ ŘÍŠE
- •VÁLKA S TURECKEM
- •ROZCHVÁCENÍ POLSKA
- •KNÍŽE POTĚMKIN
- •NA VRCHOLU MOCI
- •KONEC BOJE O „ČISTOU PANNU“
- •“DUŠE“ RUSKA
- •KONTRASTY V EKONOMICE ŘÍŠE
- •REVOLUCE VE FRANCII
- •SIGNÁLY NOVÉ DOBY
- •NAPOLEONSKÉ VÁLKY
- •Pavel I.
- •CESTOU K TYLŽI
- •CARŮV REFORMÁTOR
- •SVATÁ ALIANCE
- •„OSVOBOZENÍ“ EVROPY
- •SVATÁ ALIANCE
- •HRABĚ ARAKČEJEV
- •POVSTÁNÍ DĚKABRISTŮ
- •ZKLAMÁNÍ RAKOUSKÉHO KANCLÉŘE
- •ČETNÍK EVROPY
- •„POKROK, JAKÝ POKROK?“
- •POLSKÉ POVSTÁNÍ
- •KAVKAZSKÁ VÁLKA
- •ZÁKLADNÍ PROBLÉMY ŘÍŠE
- •ZÁPADNÍCI A SLAVJANOFILOVÉ
- •UKAZ PROTI REVOLUCI
- •KRYMSKÁ VÁLKA
- •NEVYHNUTELNOST REFOREM
- •ZRUŠENÍ NEVOLNICTVÍ
- •ZEMSTVA A DALŠÍ ALEXANDROVY REFORMY
- •PŘES BALKÁN DO SVĚTOVÉ POLITIKY
- •BITVA NA ŠIPCE A O PLEVNO
- •BERLÍNSKÝ KONGRES
- •VÝBOJE NA DÁLNÉM VÝCHODĚ A PRODEJ ALJAŠKY
- •OD SLAVJANOFILSTVÍ K PANRUSISMU
- •ATENTÁT NA CARA
- •ŽIDÉ V CARSKÉM RUSKU
- •KRIZE IMPÉRIA
- •VLÁDA ALEXANDRA III.
- •FJODOR DOSTOJEVSKIJ
- •LEV TOLSTOJ
- •RUSKO V ČÍSLECH
- •PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
- •ZVLÁŠTNOSTI VÝVOJE RUSKA
- •VNITŘNÍ VÁLKA CARISMU
- •ZROZENÍ BOLŠEVIKŮ
- •VÁLKA S JAPONSKEM
- •ROK 1905 - REVOLUČNÍ PROLOG
- •STOLYPIN
- •ZÁRODKY PARLAMENTARISMU
- •PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV
- •SOLOVJEV A BOHOHLEDAČSTVÍ
- •LIBERÁLOVÉ A VĚCHI
- •ULJANOV-LENIN
- •STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ KULTURY
- •RUSKO-FRANCOUZSKÉ SBLÍŽENÍ A VZNIK DOHODY
- •CESTA K VÁLCE
- •FATA MORGANA CAŘIHRADU
- •RUSKO MNOHONÁRODNOSTNÍM STÁTEM
- •KONEC MONARCHIE
- •VSTŘÍC KATASTROFĚ
- •MINISTR CAROVY DUŠE
- •BRUSILOVOVA OFENZÍVA
- •PÁD DYNASTIE ROMANOVCŮ
- •REVOLUČNÍ ROK 1917
- •BŘEZNOVÁ REVOLUCE
- •PRVNÍ RUSKÁ DEMOKRATICKÁ VLÁDA
- •KERENSKIJ
- •KRÁTKÝ ŽIVOT REPUBLIKY
- •LISTOPADOVÝ PŘEVRAT
- •REVOLUCE A BURZA
- •ČEKÁNÍ NA SVĚTOVOU REVOLUCI
- •VÁLKA O BYTÍ A NEBYTÍ
- •RUDOGARDISTICKÝ PŘECHOD KE KOMUNISMU
- •SVOBODA NÁRODŮM NEBO JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •SOCIALISMUS V RUSKÉM BALENÍ
- •REVIVAL STARÉHO RUSKA?
- •LENINOVA ZÁVĚŤ
- •GENETICI, TELEOLOGOVÉ A SLAVJANOFILOVÉ
- •JAKO V DEVATENÁCTÉM ROCE
- •SKOK DO ŘÍŠE MODERNITY
- •ABY RUSKO NEBYLO BITO
- •STALINOVA SOCIALISTICKÁ AKUMULACE
- •VELKÝ ÚSTUP
- •BILANCE VELKÉ ČISTKY
- •VELKÁ MYSTIFIKACE
- •NEPÁLIT SI PRSTY ZA JINÉ
- •MODERNIZACE A ARMÁDA
- •„MYSLÍTE, ŽE JSME SI TO ZASLOUŽILI?“
- •VLASTENECKÁ VÁLKA?
- •VÁLKA DILETANTŮ
- •VŠE PRO FRONTU
- •PANSLÁV UNCLE JOE
- •TROJKA MÍSTO ČTVERYLKY
- •STALINŮV TÁBOR MÍRU
- •ABYCHOM NEPŘIŠLI O PLODY VÍTĚZSTVÍ
- •NEPOKLONKOVAT PŘED ZÁPADEM, NÝBRŽ PŘED STALINEM
- •STUDENÁ VÁLKA - MOCENSKÝ PAT
- •KONEC STALINA, KONEC EPOCHY
- •NÁPADNÍCI OSIŘELÉHO STALINOVA TRŮNU
- •OBCHVAT KAPITALISTICKÉHO SVĚTA
- •KOLOTOČ REFOREM
- •ČÍNSKÝ BALVAN A CHRUŠČOVŮV PÁD
- •JEN ŽÁDNÉ EXPERIMENTY
- •CÍL: SVĚTOVLÁDA
- •HLASY SPRAVEDLIVÝCH
- •VYŠLAPANÉ CESTY STARÝCH LIDÍ ANEB GERONTOKRACIE
- •Nástupnická krize
- •REFORMÁTOR GORBAČOV
- •GLASNOSŤ, SPOJENEC PERESTROJKY
- •ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU A KONEC SOVĚTSKÉHO SVAZU
- •NOVÁ SITUACE, NOVÉ OTÁZKY
- •VŠECHNU MOC NOVÉMU PREZIDENTOVI?
- •KONEC TRŽNÍHO ROMANTISMU
- •ZNOVU JEDNOTNÉ A NEDĚLITELNÉ?
- •VÝCHOD A ZÁPAD
- •KAM KRÁČÍŠ, RUSKO?
- •DODATKY
- •PŘEDSTAVITELÉ SOVĚTSKÉHO RUSKA, SSSR A RUSKÉ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1917-1945
- •NEJVYŠŠĺ STÁTNĺ PŘEDSTAVITELÉ PO ROCE 1945
- •RUSKÁ FEDERACE
- •NEJVYŠŠĺ VLÁDNĺ PŘEDSTAVITELÉ 1991-1994
- •CHRONOLOGIE DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ
- •VÝBĚROVÝ SEZNAM LITERATURY
- •SOUHRNNÁ ZPRACOVÁNĺ
- •KYJEVSKÁ RUS
- •MOSKEVSKÝ STÁT
- •RUSKÉ IMPÉRIUM
- •VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
- •O AUTORECH
- •OBSAH
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
25 REVOLUČNÍ MESIANISMUS A
NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
REVOLUCE A BURZA
V sovětské literatuře je úspěch listopadového převratu v Petrohradu vysvětlován mj. tím, ţe bolševická strana měla drtivou převahu nad nepřítelem. Pod jejím vedením údajně stála celá armáda: 250 000 vojákŧ a námořníkŧ a asi 25 000 rudých gardistŧ.
Vzpomeňme si na běţnou ilustraci oněch dní, s níţ jsme se setkávali na plakátech: příboj vojákŧ a rudých gardistŧ zaplavuje Zimní palác.
Strana 563
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
Jenomţe bojechtivost této masy nebyla na výši, jakou bychom si podle dřívější sovětské interpretace představovali. Poslechněme si líčení útoku na Zimní palác z pera levicového menševika N. Suchanova: „Zástup několikrát zaútočil, ale kdyţ junkeři vystřelili - ustupoval. Stříleli prý do vzduchu… hluk na chodbách. Vniklo sto bolševikŧ; stráţ je povaţovala za deputaci z radnice. Nepřátelská setnina se dala bez námahy odzbrojit. Bylo hlášeno: junkeři té a té školy odešli. Není moţno nepoznamenat: obě strany jsou ve fanatické náladě a rvou se jako lvi.“
O povaze bojŧ svědčí i ztráty. Podle tehdejších údajŧ padlo na straně útočníkŧ pět námořníkŧ a jeden voják. Obránci neměli ţádné mrtvé. Raněných byl větší počet na obou stranách. To, co však na bojích o Zimní palác nejvíce překvapuje, je malý počet bojujících. Údaje o tom se rozcházejí. Vcelku však počet bojujících nepřesáhl 10 000. Kde byla ta stotisícová armáda na straně povstalcŧ a kde byly miliony muţŧ ve zbrani, kterými disponovala Prozatímní vláda? K paradoxŧm převratu patří do očí bijící nepoměr mezi aktivními účastníky a obrovským, více méně pasivním lidským rezervoárem Ruska.
Dobytí Zimního paláce kromě toho proběhlo téměř bez povšimnutí nejen v okrajových čtvrtích Petrohradu, ale i v bezprostřední blízkosti bojŧ. V divadlech se hrálo a návštěvníci přicházeli a odcházeli, jako by nedošlo k události, která měla tak dalekosáhlý vliv na chod dějin 20. století. Petrohradská burza nezaznamenala otřesy v hodnotách cenných papírŧ, jak by se bylo slušelo.
Většina svědkŧ petrohradských bojŧ se shoduje v tom, ţe hlavní postavou převratu byl voják. Ve srovnání s vojenskou masou bylo rudých gardistŧ, tj. ozbrojených dělníkŧ, velmi málo - asi 14 000 (jejich počet vzrostl v dílech sovětských historikŧ). I kdyţ připustíme, ţe byli nejaktivnější silou povstaleckých vojsk, nejpočetnější oporou
Strana 564
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
bolševikŧ byl voják, tj. rolník. Zápas, jehoţ výsledkem bylo nastolení diktatury proletariátu, byl rozhodnut ruským rolníkem v uniformě.
Tento fakt, který se nevztahuje jen k událostem v Petrohradu, však neodráţí postoj ruské společnosti jako celku k bolševickému převratu. Dokládají to výsledky voleb do Ústavodárného shromáţdění, které probíhaly jiţ v podmínkách sovětského reţimu. Volby ukázaly, ţe většina obyvatelstva je proti bolševikŧm, kteří stěţí získali čtvrtinu hlasŧ. Společně s levými esery měli 25 % hlasŧ. Ani se svými spojenci, s nimiţ později uzavřeli blok a sestavili koaliční vládu, nezískali většinovou základnu v zemi.
Jenomţe z dějin lidstva dobře víme, ţe politickou moc lze získat a udrţet nezávisle na tom, jaké je stanovisko většiny obyvatelstva, projevené navíc tak málo účinným zpŧsobem, jakým je vhazování hlasovacích lístkŧ do uren. Vlády se mŧţe zmocnit menšina a dokonce
Strana 565
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
jen nepočetná klika, jestliţe většina obyvatelstva zŧstane pasivní a jestliţe protivník není s to převratu čelit.
Z toho ovšem vyplývá řada dalších otázek. Lze pojímat jako revoluci akt, který se uskutečnil v rozporu se stanoviskem většiny společnosti? Lze označit za revoluci akt, o jehoţ prŧběhu a výsledku rozhodl zlomek ruského obyvatelstva? Lze pokládat za revoluci akt, který nebyl výsledkem bouřlivé aktivity lidí, ale byl proveden za převáţně pasivního přihlíţení dokonce i těch, kteří s bolševiky sympatizovali?
Strana 566
/VZESTUP A ROZKLAD KOMUNISTICKÉHO IMPÉRIA
O co tedy šlo tehdy začátkem listopadu 1917? O to, o čem Lenin mluvil jiţ dříve: o ozbrojené povstání, které bylo peripetií mocenských bojŧ po březnové revoluci. Po počátečním všeobecném nadšení nad svrţením cara se však téměř celonárodní jednota začala rozpadávat. Car byl svrţen, ale bývalý establishment pŧsobil i nadále. I kdyţ se pod tlakem sovětŧ dařilo jeho vliv omezovat, a to i ve vládních kruzích, nová Prozatímní vláda v podstatě selhala. Neukončila válku a jen váhavě prováděla demokratické přeměny. Diskreditovala se tím jak v očích pravice, tak v očích levice. Hrstka bolševikŧ vrhala v této napjaté situaci mezi lidové masy hesla, která jejich tuţby vyjadřovala: ukončení války, rolníkŧm pŧdu, utlačovaným národŧm svobodu, likvidaci vlivu statkářŧ a kapitalistŧ, nastolení vlády lidu a náprava hospodářské situace. Nebyla to hesla socialistická, ale odráţela objektivní historické zájmy Ruska, jakoţ i náladu společnosti. Ta touţila po radikální změně a projevovala pochopitelnou netrpělivost nad kunktátorstvím vládních činitelŧ a manévrováním socialistických předákŧ. Většina z nich totiţ měla ve svém programu radikální demokratické poţadavky, ale v rozbouřeném a zjitřeném Rusku podmiňovala jejich realizaci ústavodárnými procedurami, coţ vyvolávalo nespokojenost i podráţdění.
Úspěch bolševikŧ byl zpŧsoben nejen tím, ţe volali po bezodkladných činech, ale i tím, ţe jejich uskutečnění prosazovali prostřednictvím zdánlivě nestranické organizace, tj. přes sověty. Ty měly v lidových vrstvách autoritu, a to nejen svým radikálním zaměřením, ale hlavně proto, ţe svým sloţením odráţely nálady obyvatelstva. Proto v nich nechyběl ani plebejský prvek, a proto se v jejich počínání bezprostředně projevovaly změny politické atmosféry. Bolševický reţim proto v prŧběhu dalšího vývoje usiloval všemi prostředky o to, aby ze sovětŧ udělal spolehlivé „převodní páky“.
Strana 567
REVOLUČNÍ MESIANISMUS A NEREVOLUČNÍ KONTINUITA
Bolševici zvítězili především proto, ţe jejich hesla odpovídala náladám a poţadavkŧm lidových mas. Nikoli však, jak jsme viděli, veškerého obyvatelstva. Agilita i razance bolševického reţimu však dokázaly potlačit váhání, případně antipatie „mlčící většiny“.
Ačkoli k vítězství bolševikŧ rozhodujícím zpŧsobem přispěl jejich demokratický program, nedokázali z toho vyvodit závěry. V souladu se svým pojetím revoluce v Rusku pokládali
demokratickou etapu za předstupeň a zároveň vedlejší produkt revoluce proletářské. Své vítězství pojali jako začátek cesty k socialismu a komunismu, ačkoli k tomu nebyly v Rusku historické podmínky. Kapitalismus v Rusku byl pouze jedním komponentem jeho ekonomiky. Prŧmysl tvořil ostrŧvek v moři rolnických hospodářství, jejichţ část ţila dokonce v podmínkách předkapitalistických. Rusko bylo v roce 1917 zaostalou zemí, v níţ kapitalistická ekonomika nehrála určující roli. Reţim, který se zde ujímal vlády, musel z těchto podmínek vycházet. Nejdříve bylo třeba řešit elementární civilizační úkoly, začínaje abecedou a konče moderními silnicemi či vodovodem.
Strana 568