- •I nstitvtiones ivstiniani
- •Введение
- •Ivstiniani institvtiones
- •Institvtiones imperatorisivstiniani
- •In nomine domininostrijhesv christi
- •Imperator caesar flavivs ivstinianvs
- •Inclvtvs victor ac trivmphator semper avgvstvs
- •Inclitae civitatis liberprimvs
- •I. Deivstitia etivre
- •Книга первая
- •II. Deivre natvraliet gentivm et civili
- •Б 1бл1ятэка белдзярж- ун1верс1тэта
- •III. Deivre personarvm
- •IV.Deingenvis
- •V. De libertinis
- •VIII. De his qvisvivel alieniivris svnt
- •IX. De patria potestate
- •X. De nvptiis
- •XI. De adoptionibvs
- •XII. Qvibvs modisivs potestatis solvitvr
- •XIII. De tvtelis
- •XIV. Qvi dari tvtores testamento possvnt
- •Титул XIV. О лицах, которые могут быть назначаемы опекунами по духовному завещанию
- •XVI. De capitis minvtione
- •X VII. De legitima patronorvm tvtela
- •XVIII. De legitima parentivm tvtela
- •XIX. De fidvciaria tvtela
- •X XII. Qvibvs modis tvtela finitvr
- •X xiil de cvratoribvs
- •XXIV. De satisdatione tvtorvm et cvratorvm
- •Т итул ххш. О попечителях
- •XXV. De excvsationibvs
- •Liber secvndvs
- •I. De rervm divisione
- •Книга вторая
- •II. De rebvs incorporalibvs
- •III. De servitvtibvs
- •IV. De vsv frvctv
- •V. De vsv et habitatione
- •VI. De vsvcapionibvs et longitemporis possessionibvs
- •VII. De donationibvs
- •Титул уп. О дарении
- •VIII. Qvibvs alienare licet vel non
- •116 Институции юстиниана
- •118 Институции юстиниана
- •126 Институции юстиниана
- •Xl de ь/Пф/Яр testamento
- •X II. Qvibvs non est permissvm test amenta facere
- •Завещание
- •XIII. De exheredatione liberorvm
- •XIV. De heredibvsinstitvendis
- •XV. De vvlgarisvbstitvtione
- •XVI. De pvpillarisvbstitvtione
- •XVII. Qvibvs modis testamenta infirmantvr
- •Завещаний
- •XVIII. De inofficioso testamento
- •156 Институции юстиниана
- •XX. De legatis
- •Титул XX. О легатах
- •XXI. De ademptione legatorvm et translatione
- •XXII. De lege falcidia
- •XXIII. De fideicommissariis hereditatibvs
- •X XIV. De singvlis rebvs per fideicommissvm
- •XXV. De codicillis
- •Титул XXV. О кодициллах
- •Liber tertivs
- •Книга третья
- •III. De senatvs consvlto tertvlliano
- •VI. De gradibvs cognationis
- •XXVI. De mandato
- •IX. De bonorvm possessionibvs
- •X. De adqvisitione per adrogationem
- •XI. De eo cvilibertatis cavsa bona addicvntvr
- •X II. De svccessionibvs svblatis, qvae fiebant per bonorvm venditionem et ex senatvs consvlto clavdiano
- •XIII. De obligationibvs
- •XIV. Qvibvs modis re contrahitvr obligatio
- •Т итул XII. Об уничтожении преемства, совершавшегося посредством продажи имущества и сенатусконсульта клавдия
- •XV. De verborvm obligatione
- •XVI. De dvobvs reis stipvlandi et promittendi
- •XVII. De stipvlatione servorvm
- •XVIII. De divisione stipvlationvm
- •X IX. Deinvtilibvs stipvlationibvs
- •XX. De fideivssorib vs
- •Титул XX. О фидеиюссорах
- •XXI. De litterarvm obligatione
- •Вот почему такое обязательство возможно и между отсут ствующими контрагентами: они могут списаться или сговориться через посланного.
- •В этих обязательствах каждая сторона обязуется перед другой по справедливости, между тем, как в вербальных обязательствах одно лицо стипулирует, другое обещает.
- •XXIV. De locatione et condvctione
- •Покупка может быть совершена под условием и без условия. Под условием в такой форме: "если раб Стих тебе понравится в те чение известного срока, то он тобой куплен за столько-то".
- •XXV. De societate
- •XXVI.Demandato
- •XXVIII. Per qvas personas nobis obligatio adqviritvr
- •XXIX. Qvibvs modis obligatio tollitvr
- •4. Нос amplius eae obligationes, quae consensu contrahuntur, contraria uoluntate dissoluuntur. Nam si Titius et Seius inter se
- •292 Институции юстиниана
- •Liber qvartvs
- •Книга четвертая
- •II. VI bonorvm raptorvm
- •I II. De lege aqvilia
- •Т итул ш. О законе аквилия
- •310 Институции юстиниана
- •I V. Deinivriis
- •VI. De actionibvs
- •VII. Qvod cvm eo qviin aliena potestate est negotivm gestvm esse dicitvr
- •X. De his per qvos agere possvmvs
- •XI. De satisdationibvs
- •Процесс
- •Титул XI. О поручительстве
- •Титул XII. Об исках вечных, временных и о переходящих к наследникам и на наследников
- •XIII. De exceptionibvs
- •Титул XIII. О возражениях
- •XIII. De exceptionibvs
- •Титул XIII. О возражениях
- •XIV. De replicationibvs
- •Титул XIV. О репликациях
- •X V.Deinterdictis
- •Титул XV. Об интердиктах
- •366 Институции юстиниана
- •XVI. De poena temere litigantivm
- •XVII. De ofticioivdicis
- •XVIII. De pvblicis ivdiciis
- •6. 19; IV. 8. 4; IV. 12. 1 actor - IV. 6. 2; 8; 14; 17; 24; 38;
- •2.2 Adgnati-I. 15; 1.16. 7; III. 2. 7;
- •17 Pr. Lex Aelia Sentia -1. 5. 3; I. 6 pr.;
- •10 Lex Falcidia - II. 17. 3; II. 22; II.
- •23 Pr.; 2; IV. 6. 19 princeps Romanus - Const. 1 privilegium - II. 11. 1 proavunculus - III. 6. 5 Proculiani - II. 1. 25
- •19. 10; IV. 1. 18 pupillus-I. 11. 3; I. 20. 3-4; 7; I.
- •2; IV. 1.16; IV. 2.2 rcs corporalos • II. 2 pr.; 1; III.
- •10. 1; IV. 6. 1 res deposita - IV. 1. 6; 17; IV. 2.
- •Памятники римского права: Институция Юстиниана
X XIV. De singvlis rebvs per fideicommissvm
RELICTIS
Potest autem quis etiam singulas res per fldeicommissum relinquere, ueluti fundum hominem uestem argentum pecuniam numeratam, et uel ipsum heredem rogare, ut alicui restituat, uel legatarium, quamuis a legatario legari non possit.
Potest autem non solum proprias testator res per fideicommissum relinquere, sed et heredis aut legatarii aut fideicommissarii aut cuiuslibet alterius. itaque et legatarius et fideipommissarius non solum de ea re rogari potest, ut eam alicui restituat, quae ei relicta sit, sed etiam de alia, siue ipsius siue aliena sit. hoc solutn obseraandum est, ne plus quisquam rogetur alicui restituere, quam ipse ex testamento ceperit: nam quod amplius est, inutiliter relinquitur. cum autem aliena res per fideicommissum relinquitur, necesse est ei qui rogatus est aut ipsam redimere et praestare aut aestimationem eius soluere.
Libertas quoque seruo per fideicommissum dari potest, ut heres eum rogetur manumittere uel legatarius uel fideicommissahus. nec interest, utrum de suo proprio seruo testator roget, an de eo qui ipsius heredis aut legatarii uel etiam extranei sit. itaque alienus seruus redimi et manumitti debet: quod si dominus eum non uendat, si modo nihil ex iudicio eius qui reliquit libertatem percepit, non statim extinguitur fideicommissaria libertas, sed diflertur, quia possit tempore procedente, ubicumque occasio redimendi serui fuerit, praestari libertas. qui autem ex causa fideicommissi manumittitur, non testatoris fit libertus, etiamsi testatoris seraus sit, sed eius qui manumittit: at is, qui directo testamento liber esse iubetur, ipsius testatoris flt libertus, qui etiam orcinus appellatur. nec alius ullus directo ex testamento libertatem habere potest, quam qui utroque tempore testatoris fuerit, et quo faceret testamentum et quo moreretur. directo autem libertas tunc dari uidetur, cum non ab alio seraum manumitti rogat, sed uelut ex suo testamento libertatem ei competere uult.
3. Verba autem fldeicommissorum haec maxime in usu habeantur: peto, rogo, uolo, mando, fldei tuae committo. quae perinde singula flrma sunt, atque si omnia in unum congesta essent.
КНИГА ВТОРАЯ
Т ИТУЛ XXIV. ОБ ОТДЕЛЬНЫХ ВЕЩАХ, ОСТАВЛЕННЫХ ПОСРЕДСТВОМ ФИДЕИКОММИССА
Всякий в праве оставлять посредством фидеикоммисса также и отдельные вещи, например: землю, раба, одежду, серебро, деньги, может просить или самого наследника или легатария о передаче, хотя нельзя обязать легатария передать другому легат.
1. Завещатель может оставлять посредством фидеикоммисса не только свои собственные вещи, но и вещи наследника, легатария, фидеикоммиссария или кого-либо другого. Итак, легатария и фи-деикоммиссария можно просить о возврате не только вещи, ему оставленной, но и о возврате другой, все равно, будет ли эта вещь его или чужая. Следует только наблюдать за тем, чтобы не просить кого-либо о возврате большего, чем досталось ему самому по завещанию. Просьба о возврате большего почитается недействительной. Когда посредством фидеикоммисса оставляется чужая вещь, то лицо, к которому обращена просьба, должно или выкупить вещь и представить ее, или уплатить ее стоимость.
2. И свобода может быть дана рабу через фидеикоммисс, так что об отпущении его на волю просят или наследника, или легатария.
Безразлично, просит ли завещатель о своем собственном рабе, или о том, который принадлежит самому наследнику или легатарию, или даже постороннему. В последнем случае должно выкупить чужого раба и отпустить его на волю. Поэтому, если хозяин, не получивший ничего по завещанию лица, даровавшего свободу, не продаст раба,
то свобода, дарованная через фидеикоммисс, еще не уничтожена, а только отлагается, так как со временем может представиться случай выкупить раба и даровать ему свободу. Тот, кто отпускается на
основании фидеикоммисса, делается либертом не завещателем, хотя бы раб был собственностью завещателя, но того, кто отпускает его на волю. Но тот, кому в самом завещании приказано быть свободным, делается либертом самого завещателя; он еще называется Ор-цином. Но получить свободу прямо по завещанию может только тот, кто принадлежал завещателю по квиритскому праву в оба момента времени, т. е. в момент, когда составлено завещание и когда завещатель умер. Свобода даруется прямо, по-видимому, не тогда, когда об отпущении просят другое лицо, а тогда, когда завещатель желает дать рабу свободу своим завещанием.
3. Годными считаются преимущественно следующие слова фи- деикоммиссов, которые употребляются в большинстве случаев: тре-
192
ИНСТИТУЦИИ ЮСТИНИАНА