- •I nstitvtiones ivstiniani
- •Введение
- •Ivstiniani institvtiones
- •Institvtiones imperatorisivstiniani
- •In nomine domininostrijhesv christi
- •Imperator caesar flavivs ivstinianvs
- •Inclvtvs victor ac trivmphator semper avgvstvs
- •Inclitae civitatis liberprimvs
- •I. Deivstitia etivre
- •Книга первая
- •II. Deivre natvraliet gentivm et civili
- •Б 1бл1ятэка белдзярж- ун1верс1тэта
- •III. Deivre personarvm
- •IV.Deingenvis
- •V. De libertinis
- •VIII. De his qvisvivel alieniivris svnt
- •IX. De patria potestate
- •X. De nvptiis
- •XI. De adoptionibvs
- •XII. Qvibvs modisivs potestatis solvitvr
- •XIII. De tvtelis
- •XIV. Qvi dari tvtores testamento possvnt
- •Титул XIV. О лицах, которые могут быть назначаемы опекунами по духовному завещанию
- •XVI. De capitis minvtione
- •X VII. De legitima patronorvm tvtela
- •XVIII. De legitima parentivm tvtela
- •XIX. De fidvciaria tvtela
- •X XII. Qvibvs modis tvtela finitvr
- •X xiil de cvratoribvs
- •XXIV. De satisdatione tvtorvm et cvratorvm
- •Т итул ххш. О попечителях
- •XXV. De excvsationibvs
- •Liber secvndvs
- •I. De rervm divisione
- •Книга вторая
- •II. De rebvs incorporalibvs
- •III. De servitvtibvs
- •IV. De vsv frvctv
- •V. De vsv et habitatione
- •VI. De vsvcapionibvs et longitemporis possessionibvs
- •VII. De donationibvs
- •Титул уп. О дарении
- •VIII. Qvibvs alienare licet vel non
- •116 Институции юстиниана
- •118 Институции юстиниана
- •126 Институции юстиниана
- •Xl de ь/Пф/Яр testamento
- •X II. Qvibvs non est permissvm test amenta facere
- •Завещание
- •XIII. De exheredatione liberorvm
- •XIV. De heredibvsinstitvendis
- •XV. De vvlgarisvbstitvtione
- •XVI. De pvpillarisvbstitvtione
- •XVII. Qvibvs modis testamenta infirmantvr
- •Завещаний
- •XVIII. De inofficioso testamento
- •156 Институции юстиниана
- •XX. De legatis
- •Титул XX. О легатах
- •XXI. De ademptione legatorvm et translatione
- •XXII. De lege falcidia
- •XXIII. De fideicommissariis hereditatibvs
- •X XIV. De singvlis rebvs per fideicommissvm
- •XXV. De codicillis
- •Титул XXV. О кодициллах
- •Liber tertivs
- •Книга третья
- •III. De senatvs consvlto tertvlliano
- •VI. De gradibvs cognationis
- •XXVI. De mandato
- •IX. De bonorvm possessionibvs
- •X. De adqvisitione per adrogationem
- •XI. De eo cvilibertatis cavsa bona addicvntvr
- •X II. De svccessionibvs svblatis, qvae fiebant per bonorvm venditionem et ex senatvs consvlto clavdiano
- •XIII. De obligationibvs
- •XIV. Qvibvs modis re contrahitvr obligatio
- •Т итул XII. Об уничтожении преемства, совершавшегося посредством продажи имущества и сенатусконсульта клавдия
- •XV. De verborvm obligatione
- •XVI. De dvobvs reis stipvlandi et promittendi
- •XVII. De stipvlatione servorvm
- •XVIII. De divisione stipvlationvm
- •X IX. Deinvtilibvs stipvlationibvs
- •XX. De fideivssorib vs
- •Титул XX. О фидеиюссорах
- •XXI. De litterarvm obligatione
- •Вот почему такое обязательство возможно и между отсут ствующими контрагентами: они могут списаться или сговориться через посланного.
- •В этих обязательствах каждая сторона обязуется перед другой по справедливости, между тем, как в вербальных обязательствах одно лицо стипулирует, другое обещает.
- •XXIV. De locatione et condvctione
- •Покупка может быть совершена под условием и без условия. Под условием в такой форме: "если раб Стих тебе понравится в те чение известного срока, то он тобой куплен за столько-то".
- •XXV. De societate
- •XXVI.Demandato
- •XXVIII. Per qvas personas nobis obligatio adqviritvr
- •XXIX. Qvibvs modis obligatio tollitvr
- •4. Нос amplius eae obligationes, quae consensu contrahuntur, contraria uoluntate dissoluuntur. Nam si Titius et Seius inter se
- •292 Институции юстиниана
- •Liber qvartvs
- •Книга четвертая
- •II. VI bonorvm raptorvm
- •I II. De lege aqvilia
- •Т итул ш. О законе аквилия
- •310 Институции юстиниана
- •I V. Deinivriis
- •VI. De actionibvs
- •VII. Qvod cvm eo qviin aliena potestate est negotivm gestvm esse dicitvr
- •X. De his per qvos agere possvmvs
- •XI. De satisdationibvs
- •Процесс
- •Титул XI. О поручительстве
- •Титул XII. Об исках вечных, временных и о переходящих к наследникам и на наследников
- •XIII. De exceptionibvs
- •Титул XIII. О возражениях
- •XIII. De exceptionibvs
- •Титул XIII. О возражениях
- •XIV. De replicationibvs
- •Титул XIV. О репликациях
- •X V.Deinterdictis
- •Титул XV. Об интердиктах
- •366 Институции юстиниана
- •XVI. De poena temere litigantivm
- •XVII. De ofticioivdicis
- •XVIII. De pvblicis ivdiciis
- •6. 19; IV. 8. 4; IV. 12. 1 actor - IV. 6. 2; 8; 14; 17; 24; 38;
- •2.2 Adgnati-I. 15; 1.16. 7; III. 2. 7;
- •17 Pr. Lex Aelia Sentia -1. 5. 3; I. 6 pr.;
- •10 Lex Falcidia - II. 17. 3; II. 22; II.
- •23 Pr.; 2; IV. 6. 19 princeps Romanus - Const. 1 privilegium - II. 11. 1 proavunculus - III. 6. 5 Proculiani - II. 1. 25
- •19. 10; IV. 1. 18 pupillus-I. 11. 3; I. 20. 3-4; 7; I.
- •2; IV. 1.16; IV. 2.2 rcs corporalos • II. 2 pr.; 1; III.
- •10. 1; IV. 6. 1 res deposita - IV. 1. 6; 17; IV. 2.
- •Памятники римского права: Институция Юстиниана
X. De his per qvos agere possvmvs
Nunc admonendi sumus agere posse quemlibet aut suo nomine aut alieno. alieno ueluti procuratorio tutorio curatorio, cum olim in usu fuisset alterius nomine agere non posse nisi pro populo, pro libertate, pro tutela. praeterea lege Hostilia permissum est furti agere eorum nomine, qui apud hostes essent aut rei publicae causa abessent quiue in eorum cuius tutela essent. et quia hoc non minimam incommoditatem habebat, quod alieno nomine neque agere neque excipere actionem licebat, coeperunt homines per procuratores litigare: nam et morbus et aetas et necessaria pereghnatio itcmquc aliae multae causae saepe impedimento sunt, quo minus rem suam ipsi exsequi possint.
Procurator neque certis uerbis neque praesente aduersario, immo plerumque ignorante eo constituitur: cuicumque enim permiseris rem tuam agere aut defendere, is procurator intellegitur.
Tutores et curatores quemadmodum constituuntur, primo libro expositum est.
XI. De satisdationibvs
Satisdationum modus alius antiquitati placuit, alium nouitas per usum amplexa est. olim enim si in rem agebatur, satisdare possessor compellebatur, ut, si uictus nec rem ipsam restitueret nec litis aestimationem, potestas esset petitori aut cum eo agendi aut cum fldeiussoribus eius. quae satisdatio appellatur iudicatum solui: unde
КНИГА ЧЕТВЕРТАЯ 347
в ершившего; в самом деле нельзя сказать, что животное совершило беззаконие: животное ведь лишено разума. Вот что относится к ноксальному иску.
1. Наконец, следует знать, что эдильский эдикт запрещает держать собак, свиней, вепря, медведя или льва там, где обыкновенно пролегает дорога; лицо, преступившее предписание эдикта, ответствует за нанесенный свободному человеку вред в размере той суммы, какую признает судья справедливой; в случае причинения вреда другим объектам ущерб возмещается в двойном размере. Кроме этих эдильских исков, имеется еще иск de pauperie, так как иски, в особенности ноксальные, конкурирующие по одному и тому же делу, не поглощаются один другим.
ТИТУЛ X. О ЛИЦАХ, ЧЕРЕЗ КОТОРЫХ МЫ МОЖЕМ ВЕСТИ
Процесс
Теперь следует сказать, что предъявлять иски можно от своего собственного имени и от имени третьего лица, в качестве, например, прокуратора, опекуна, попечителя, между тем как прежде вчинять иски от имени третьего лица нельзя было, за исключением исков от имени народа, в защиту свободы и по опеке. С течением времени закон Гостилия предоставил вчинять иск из воровства за лиц, забранных в плен, находящихся в отсутствии по делам государства и состоящих под попечительством. Так как запрещение вчинять иск и возражать на суде от имени третьего лица представляло большие неудобства, то стали вести на суде дело через прокураторов: болезнь, возраст, необходимое путешествие и множество других причин часто являются препятствием вести свое дело лично.
Для назначения прокуратора нет надобности в произнесении торжественных слов в присутствии противника; в большинстве слу чаев прокуратор назначается даже без извещения ответчика. Проку ратором считается всякое лицо, которому поручается ведение или зашита дела.
О способах назначения опекунов и попечителей мы сказали в первой книге.