- •Genotyp a jeho variabilita, rekombinace, mutace
- •Specifická imunitní odpověd
- •Prevence a časná diagnostika vrozených vad
- •Genotyp a prostředí
- •Regulace buněčného cyklu
- •Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
- •Metody analýzy dna
- •Struktura bakteríí, význam V medicíně
- •Dědičnost a biologický význam Rh systému
- •4. Základní zákony genetiky, Mendlovy pokusy
- •Průběh buněčného cyklu
- •Hlavní histokompatibilní komplex člověka
- •5.Genealogická metoda
- •Imunokompetentní buňky
- •6. Autosomálně dominantní dědičnost
- •Rozdíl mezi specifickou a nespecifickou imunitní odpovědí
- •7. Autosomálně recesivní onemocnění
- •Struktura a funkce genu, bodové mutace
- •Transplantační zákony
- •8. Dědičnost pohlavně vázaná
- •Replikace dna
- •Chromosomální odchylky
- •9. Multifaktoriální dědičnost
- •Genetický kód, bodové mutace
- •Stárnutí organizmu
- •10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka
- •?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy
- •11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost
- •Translace
- •Syndromy podmíněné aneuoplodií autosomů
- •12. Farmakogenetika a nutrigenetika
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí
- •13. Mnohotná alelie
- •Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
- •Prevence a možnosti léčby geneticky podmíněných vad
- •14. Vazba, marker, využití vazby pro diagnostiku
- •Vazba úplná, neúplná, volná kombinovatelnost
- •Příčiny stárnutí organismu
- •16. Prenatální vývoj
- •Buněčná signalizace
- •Dědičné choroby - příklady
- •17. Podstata dědičných chorob
- •Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
- •19. Mitochondrie, význam
- •Příčiny stárnutí organizmu
- •Farmakogenetika a nutrigenetika
- •20. Význam a struktura chromosomů eukaryot
- •Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
- •Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
- •Velká populace
- •Vztah alel: úplná dominance / recesivita
- •21. Selekce
- •Metody analýzy nukleových kyselin
- •Karyotyp, chromosomové aberace
- •22. Příbuzenské sňatky a jejich rizika
- •Ontogeneze pohlaví u člověka, poruchy
- •23. Prenatální diagnostika dědičných chorob a vad
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Teratogeneze, teratogeny
- •24. Malé populace – genetický drift, význam pro evoluci
- •Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost a multifaktoriální dědičnost
- •Imunitní systém člověka, autoimunitní reakce
- •25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
- •Struktura a funkce eukaryotní buňky
- •Charakteristika nádorově transformovaných buněk
- •29. Regulace buněčného cyklu
- •Přenos signálů V buňkách
- •Gonozomálně recesivní onemocnění
- •30. Cytogenetické vyšetření
- •Tumor-supresorové geny, regulace buněčného cyklu
- •Imunitní systém člověka
- •31.Strukturní přestavby chromosomů
- •Protoonkogeny, tumor-supresorové geny
- •Vazebné analýzy (souther blot, genealogické studie)
- •32.Chromosomální determinace pohlaví
- •Mitotické a meitocké dělení, průběh, význam
- •Příčiny vzniku nádorového onemocnění
- •35.Southern-blot, polymorfismus délky restrikčních fragmentů (rflp)
- •Iniciace a přepis
- •40. Cystická fibróza a fenylketonurie
- •Hlavní histokompatibilitní systém člověka
- •Karyotyp, cytogenetické vyšetření
- •41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
- •Polymerázová řetězová reakce
- •42. Imunita
- •Choroby děděné gonosomálně recesivně
- •Hybridizace dna, využití sond
Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
Některé bakteriální enzymy - tzv. restrikční endonukleázy umožnily vznik technologiím rekombinantní DNA. Bakteriální populace se používají i pro klonování DNA, nebo pro uchovávání DNA knihoven.
enzymy, které štípou dvouvláknovou molekulu DNA uvnitř řetězce a to vždy v konkrétní pozici, charakteristické pro danou restriktázu
např. Eco R1 – restriktáza izolovaná z Escherichia coli, která specificky štípe v sekvenci G^AATTC
využití: metora RFLP (viz výše)
Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
ORGANISMUS: Součást výše organizované soustavy ® populace
POPULACE: Soubor jedinců jednoho druhu, Genotypově heterogenní, V určitém čase má přirozeně vymezený prostor, Velký počet generací
GENOFOND POPULACE: Soubor všech genů v daných lokusech od všech jedinců, kteří tvoří populaci
GAMETOVÝ FOND: Soubor všech genů v gametách
ZYGOTOVÝ FOND: Geny obsažené v zygotách
Castle-Hardy-Weidbergova zákonitost
Platí v panmiktické populaci za předpokladu omezujících podmínek
Velká populace
Nedochází k mutacím
Nedochází k selekci
Nedochází k migraci
Vztah alel: úplná dominance / recesivita
p^2(AA)+2pq(Aa)+q^2(aa)
p(A)+q(a)=1
odhady nežádoucích alel
q=odmocnina z (počet recesivních h homozygotů/počet všech lidí ve vzorku)=odmocnina z frekvence v populaci
21. Selekce
Selekce v populaci ovlivňuje relativní reprodukční schopnost organismu s určitým genotypem a tím i frekvenci příslušného genu
Relativní reprodukční schopnost wi = průměrný počet potomků genotypu i : průměrný počet potomků nejplodnějšího genotypu
wi = 1; po selekci wi = 1 – s s = selekční koeficient (rozmezí 0 – 1)
Normalizující selekce – vylučování odchylek
Balancující selekce – udržuje polymorfismus
na příklad preference heterozygotů (např. srpkovitá anemie)
Selekce proti AR fenotypu
Působí pouze proti recesivním homozygotům ® má menší účinnost než selekce proti dominantní alele
p2 + 2pq + q2(1-s) = 1 – q2s při s = 1 ® p2 + 2pq
Selekce proti AD fenotypu
A)Úplná selekce proti dominantnímu fenotypu ®
v následující generaci dominantní alela vymizí
s = 1
p2(1-s) + 2pq(1-s) + q2 = q2
B) Neúplná selekce proti dominantnímu fenotypu ®
rychle snižuje frekvenci alely
p2(1-s) + 2pq(1-s) + q2 = 1- p2s – 2pqs
Metody analýzy nukleových kyselin
Viz ot. č. 3
Karyotyp, chromosomové aberace
Karyotyp
je soubor všech chromozómů v jádře buňky. V buněčných jádrech určitého organismu a druhu je konstantní do počtu, velikosti i tvaru chromozómů a jako takový se používá jako druhový znak. Karyotyp je jeden ze základních objektů cytogenetiky.
Karyotyp somatické buňky představuje obvykle dvojnásobná (diploidní) sada chromozómů (2n) oproti pohlavní buňce (1n - haploidní). Existují však výjimky u organismů, kde mohou být somatické buňky taktéž se sestavou 1n, příkladem je třeba včela medonosná, jejíž samci vznikají z neoplozených vajíček, 2n chromozómů mají u tohoto druhu pouze samice (královna a dělnice).
člověk - (46)
včela medonosná (samice 32, samec 16)
prase domácí (38)
Chromosomové aberace – viz výše