- •Genotyp a jeho variabilita, rekombinace, mutace
- •Specifická imunitní odpověd
- •Prevence a časná diagnostika vrozených vad
- •Genotyp a prostředí
- •Regulace buněčného cyklu
- •Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
- •Metody analýzy dna
- •Struktura bakteríí, význam V medicíně
- •Dědičnost a biologický význam Rh systému
- •4. Základní zákony genetiky, Mendlovy pokusy
- •Průběh buněčného cyklu
- •Hlavní histokompatibilní komplex člověka
- •5.Genealogická metoda
- •Imunokompetentní buňky
- •6. Autosomálně dominantní dědičnost
- •Rozdíl mezi specifickou a nespecifickou imunitní odpovědí
- •7. Autosomálně recesivní onemocnění
- •Struktura a funkce genu, bodové mutace
- •Transplantační zákony
- •8. Dědičnost pohlavně vázaná
- •Replikace dna
- •Chromosomální odchylky
- •9. Multifaktoriální dědičnost
- •Genetický kód, bodové mutace
- •Stárnutí organizmu
- •10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka
- •?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy
- •11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost
- •Translace
- •Syndromy podmíněné aneuoplodií autosomů
- •12. Farmakogenetika a nutrigenetika
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí
- •13. Mnohotná alelie
- •Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
- •Prevence a možnosti léčby geneticky podmíněných vad
- •14. Vazba, marker, využití vazby pro diagnostiku
- •Vazba úplná, neúplná, volná kombinovatelnost
- •Příčiny stárnutí organismu
- •16. Prenatální vývoj
- •Buněčná signalizace
- •Dědičné choroby - příklady
- •17. Podstata dědičných chorob
- •Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
- •19. Mitochondrie, význam
- •Příčiny stárnutí organizmu
- •Farmakogenetika a nutrigenetika
- •20. Význam a struktura chromosomů eukaryot
- •Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
- •Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
- •Velká populace
- •Vztah alel: úplná dominance / recesivita
- •21. Selekce
- •Metody analýzy nukleových kyselin
- •Karyotyp, chromosomové aberace
- •22. Příbuzenské sňatky a jejich rizika
- •Ontogeneze pohlaví u člověka, poruchy
- •23. Prenatální diagnostika dědičných chorob a vad
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Teratogeneze, teratogeny
- •24. Malé populace – genetický drift, význam pro evoluci
- •Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost a multifaktoriální dědičnost
- •Imunitní systém člověka, autoimunitní reakce
- •25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
- •Struktura a funkce eukaryotní buňky
- •Charakteristika nádorově transformovaných buněk
- •29. Regulace buněčného cyklu
- •Přenos signálů V buňkách
- •Gonozomálně recesivní onemocnění
- •30. Cytogenetické vyšetření
- •Tumor-supresorové geny, regulace buněčného cyklu
- •Imunitní systém člověka
- •31.Strukturní přestavby chromosomů
- •Protoonkogeny, tumor-supresorové geny
- •Vazebné analýzy (souther blot, genealogické studie)
- •32.Chromosomální determinace pohlaví
- •Mitotické a meitocké dělení, průběh, význam
- •Příčiny vzniku nádorového onemocnění
- •35.Southern-blot, polymorfismus délky restrikčních fragmentů (rflp)
- •Iniciace a přepis
- •40. Cystická fibróza a fenylketonurie
- •Hlavní histokompatibilitní systém člověka
- •Karyotyp, cytogenetické vyšetření
- •41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
- •Polymerázová řetězová reakce
- •42. Imunita
- •Choroby děděné gonosomálně recesivně
- •Hybridizace dna, využití sond
Regulace buněčného cyklu
|
a)
Cykliny a nacyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin-DependentProteinKinases;Cdk-proteinkinázy)-proteiny,které jsou součástí řídícího systému buněčné ho cyklu
8cyklinů(A,B,C,D,E,F,G a H)-v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů (cyklin D v G1 fázi, cyklin A v S fázi)
7typů Cdk-proteinkináz - Cdk proteiny vykazují odlišné funkce v závislosti na fázích buněčného cyklu
fosforylují seriny a threoniny cílových proteinů
Účinnost Cdk-proteinkináz závisí na vytvoření komplexu s cykliny a na vazbě s PCNA (ProliferatingCellNuclearAntigen)
Inhibovány jsou působením inhibitorů proteinkináz
Regulace: Cdk1+cyclin A a Cdk1+cyclin B jsou charakteristické pro mitózu (ale jejich syntéza začíná v G2 fázi)
b) gen RB1
Tumor-supresorový genRb1-aktivní téměř ve všech somatických buňkách; v průběhu buněčného cyklu se střídá fosforylace a defosforylace Rb proteinu
Rbprotein(pRb)-jaderný transkripční faktor,regulace buněčného cyklu,diferenciace,indukce apoptózy
Inhibiční usměrňování přechodu z G1 do S fáze
Nefosforylovaný pRb je aktivní-váže se s multifunkčními transkripčními faktory rodiny E2F – inhibuje jejich činnost
Neaktivní fosforylovaná forma Rb proteinu – uvolnění vazby s faktory E2F
Gen TP53
Zastavení b. cyklu v kontrolním bodě G1
Protein P53
Je to jaderný fosfoprotenin, jaderný transkripční faktor pro mnoho genů významných při regulaci buněčného cyklu
Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
A) AB0 systém -> objevitel Jan Janský
Monogenně děděný znak
fenotyp A, B, 0, AB
genotyp AA, A0; BB B0; 00; AB
vztah alel: A k B; B k A -> kodominance (oba se projeví stejně)
A k 0 a B k 0 -> dominantní (ve fenotypu se projeví pouze A,B)
0 k 0 recesivní vztah
Nejvýznamnější kritérium pro dělení krve do skupin je tzv. systém AB0. Lidská krev se dělí podle přítomnosti antigenů A a B:
krev typu A, která obsahuje antigen A a protilátky anti-B
krev typu B, která obsahuje antigen B a protilátky anti-A
krev typu AB, která obsahuje antigeny A i B a neobsahuje protilátky anti-A ani anti-B
krev typu 0, která neobsahuje antigeny A ani B a obsahuje protilátky anti-A i anti-B
biologický význam: transfúze - Při krevní transfúzi je životně důležité použít pouze krevní skupinu, která příjemce nepoškodí
B) MN systém
C) RH systém
Metody analýzy dna
U DNA zjištujeme podstatu konkrétních proteinu, popř. mutace, polymorfizmy, podobnost DNA mezi druhy a její vlastnosti
DNA izolace, detekce DNA a analýza
PCR – polymarase Chain reaction
Nobelova cena za její objev v roce 1984
obdoba DNA replikace, která se odehrává v buňkách
amplifikace (zmnožení) vybraných úseků DNA
u oblasti, kterou se snažíme amplifikovat musíme znát sekvenci koncových částí
cyklické střídání těchto teplotních kroků:
denaturace – dvoušroubovice se oddělí na jednotlivá vlákna (vliv teploty či chemických činidel)
annealing (čti anýlink)– ke koncové oblasti vybraného úseku se přiloží primery (cca 20bp dlouhé oligonukleotidy – jednovláknové řetězce)
elongace – prodloužení primeru vkládáním jednotlivých dNTP (A,G,C,T) podle komplementarity k templátové DNA
v reakci: tepmlát, taq-polymeráza, primery, nukleotidy a pufr
z jednoho cílového lokusu – dvojnásovek DNA fragmentu
matematicky – 2 na entou kde n je počet cyklů
RFLP
charakteristické fragmenty pro každého jedince po naštípání celkové DNA restriktázami
jednotlivé cílové sekvence vybraných restriktáz mohou být mutovány, nebo v rámci jiných delecí/inzercí posunuty
každý člověk má proto charakterictické rozložení restrikčních míst pro určitou restriktázu (restrikční mapy)
Mendelovská dědičnost délky restrikčních fragmentů
SOUTHERN - BLOTTING
jméno po objeviteli Southernovi
v doslovném překladu pijákování – tzn. nasátí PCR produktů z elektroforetického gelu na membránu (nylonovou) a jejich následná analýza
hybridizace = spojení dvou jednovláknových DNA podle pravidla komplementarity
gel se denaturuje v chemickém činidlu – tím se denaturuje i dvouvláknová DNA a na membránu jsou blottována jen jednořetězcová vlákna a to v takovém uspořádání, v jakém byla na elektroforetickém gelu
následuje hybridizace s radioaktivně značenou próbou – membrána je ponořena do roztoku s jednovláknovým radioaktivně značeným řetězcem DNA
na základě komplementarity buď dojde nebo nedojde k hybridizaci
nenavázaná próba je odmyta – v případě úspěšné hybridizace svítí na membráně v určité oblasti dvoušroubovice tvořená jedním vláknem ze studované DNA a jedním vláknem próby
umožňuje z velkého množství fragmentů podobných délek (např. po štěpení celkové DNA restrikčními endonukleázami) specificky detekovat DNA fragment
Elektroforéza
metoda, která slouží k rozdělení naamplifikovaných DNA fragmentů o nestejné délce
DNA má celkově slabě negativní náboj a v elektrickém poli putuje ke kladné elektrodě
rychlost putování je závislá na její celkové délce
gel (agaróza, polyakrylamid) je ponořen do vhodného pufru mezi elektrody – v gelu u záporné elektrody jsou jamky, do kterých se dává vzorek DNA – pustí se elektrický proud – po čase se fragmenty rozdílných délek rozdělí – vizualizace fragmentů se provádí například ethidiumbromidem (interkalačního činidla), které svítí v UV světle
Sekvence – fragmenty se mohou lišit po PCR i o jeden nukleotid
Sangerova metoda – chemicky modifikované dNTP na ddNTP, které postrádají OH skupinu na 3 konci, za ddNTP si při elongaci už nemůže přisednou žádný normálmí nukleotid a dojde k terminaci elongace