11. Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva

dle čl. 38 odst. 2 se může MSD odchýlit od platného MP a rozhodnout s použitím obecných pojmů ekvity(spravedlnost, slušnost), ale pouze pokud s tím souhlasí obě strany sporu

-jde o zhodnocení MPN z hlediska spravedlnosti Þ možnost vytvoření spravedlivého práva

-zatím pouze v teoretické rovině

-často ale východiskem pro interpretaci praeter legem (hl. obyčejů Þ např. stanovení výše náhrady škody)

-Zásady spravedlnosti bývají aplikovány při výkladu mezinárodního obyčejového práva avšak použitelnost ekvity jako soudcovského pramene mez. pr. Zůstává pouhou teoretickou možností

OBECNÉ ZÁSADY PRAVNÍ

- patří mezi pomocné (podpůrné) a doplňující prameny MPV

výklad praxe:

1. Zásady uplatňované všeobecně

-jsou to zásady, které se uplatňují všeobecně ve vnitrostátních právních řádech států nemusí jít o všechny státy (stačí široké a reprezentativní uplatňování)

-nerozlišuje se mezi ne/civilizovanými (porušení rovnosti a zakázaná diskriminace)

2. Možnost přenesení do mp

-musí jít o zásady, které jsou svoji povahou přesaditelné do mez. vztahů např. nikoli právo jednotlivce na přístup k soudu

- mohou mít hmotně tj. př.zásady uplatňované v rámci institutu odpovědnosti jako např. Reparace ušlého zisku, skutečné škody i procesně právní povahu tj. Např. Audiatur et altera pars

od obecných -zásad je nutno odlišit zásady mezinárodního práva, které čerpají svůj původ přímo v mez. pr. Ad3)

c) odlišné od zásad MP čerpajících svůj původ přímo v MP - např. zákaz použití síly

právní povaha zásad a jejich postavení v systému MP je vysvětlováno nejednotně

- právní povaha OZP nebývá jednotně vysvětlována

- teoreticky vzato se nemohou kvalifikovat jako formální pramen mez. pr.a to vzhledem ke svým kořenům ve vnitrostátním pr. (mez. pr. Pohlíží na vnitr. pr. jako na mimoprávní realiu)

- ve světle čl.38 Statut klade OZP na roveň mez. sml. A mez. obyčeji a tím i de iure pojímá jako formální pramen práva, přisuzuje však OZP polohu pramene doplňkového

- poskytuje soudcům návod, jak postupovat při používání pravidel obsažených v různých formách mez.pr..

-aplikace OZP je výjimečná např.MSD dosud neaplikovali když se strany v mnohých případech OZP dovolávaly př. Věc Průliv Korfu 1947 neaplikace zásady in dubio pro reo

důvod: mez. Orgány sotva vezmou na zřetel zásadu, která se sice aplikuje uvnitř mnohých států, ale přitom se neuplatňuje v mezistátních stycích a naopak zohledníli zásadu, která z vnitrostátního prostředí přerostla i do mez. Praxe, použijí ji zpravidla nikoli jako obecnou zásadu právní ale jako obyčejově pravidlo

-historická tendence směřuje k dalšímu snížení vlivu OZP

EKVITA

odst.2 čl.38 Statutu MSD poskytuje soudu dalekosáhlé oprávnění: Pokud s tím strany souhlasí, může se odchýlit od platného znění mez. pr. a rozhodnout ex aequo et bono tj. s použitím obecných pojmů ekvity (spravedlnost, slušnost)

• zmocňuje tím k tomu, aby soud hodnotil obsah platných norem mpv z hlediska toho, zda jsou spravedlivé

• žádná strana doposud nesvolila k rozhodnutí ex aequo et bono

• použitelnost ekvity jako pramene soudcovského pramene mpv zůstává tedy pouhou teoretickou možností

• Zásady spravedlnosti však vstupují do rozhodovací činnosti mez. soud. org.i jiným způsobem:

mohou sloužit jako metoda výkladu platných pravidel v případech, kdy taková pravidla pro svou obecnost neposkytují dostatečně přesný a jasný návod pro řešení individuálního sporu a vznikne potřeba je odpovídajícím způsobem konkretizovat a uzpůsobit

ekvita zde vystupuje jako podstatný prvek interpretace praeter legem (hl. obyčejů Þ např. stanovení výše náhrady škody)

MSD interpretoval ve světle ekvity jim aplikované normy mez. práva v případech týkajících se sporů v mořském prostředí, především delimitace pevninských mělčin mezi dvěma státy

(Lybie vs. Tunisko 1982)