- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Kontrola ústavnosti ms
Moderní ústavy často svěřují soudním orgánům ústavního typu kompetenci posoudit soulad (rozpor) jednotlivých významných MS s nejvyšší normou vnitrostátního práva.
Nabízí se logicky předběžný přezkum ústavnosti MS. Při zjištění nesouladu zákaz ratifikace. Tento přezkum je vlastní státům s monistickým inkorporačním modelem. Někdy však pro vyloučení rozporů nestačí, např. proto, že nebývá prováděn ex offo, ale jen na návrh některého orgánu, podílejícího se na ratifikačním procesu.
Jinak bývá řešen problém přezkumu ve státech s dualistickým, transformačním modelem. V takových státech nebývá posuzována ústavnost samotné MS (jež není součástí vnitrostátního práva), ale jen ústavnost promulgačního zákona. Posouzení souladu je tedy možno až následně.
V obou dvou případech nastává při zjištění nesouladu riziko mezinárodněprávní odpovědnosti státu vyvolané právní nemožností státu provádět mezinárodní smlouvu uvnitř státu, kterou není schopen ústavní soud odstranit. Jeho rozhodnutí tak bývá signálem pro vládu k renegociaci dané MS; případně pro ústavodárce ke změně ústavy.
Vnitrostátní aplikace ms
Aby mohla být MS přímo aplikována i ve vztahu k FO A PO a práva těchto osob z ní byla garantována i národními soudy, musí se nejen stát součástí vnitrostátního práva, ale musí být též vnitrostátní aplikace způsobilá a schopna musí být self-executing.
Primární podmínkou způsobilosti k přímé použitelnosti MS je k tomu směřující vůle všech jejích stran. Z praxe lze dovodit pravidlo, že neexistuje-li negativní vůle stran – platí domněnka, že strany s přímým používáním MS souhlasí. Nezpůsobilost k přímé použitelnosti může vyplynout i z postoje národního zákonodárce, jenž může rozhodnout o tom, že určitá recipovaná smlouva musí být provedena zvláštním zákonem nebo jinou formou vnitrostátního práva, a že tedy není self-executing.
Přímé používání je spojeno s aplikací MS, nikoli s jejich recepcí (ta je pouhým předpokladem aplikace). Pro používání smluvní normy je obecně podstatné chování národních soudů – sekundární recepční normy určí zda a jaké MS mohou být soudy přímo používány. K přímému použití je třeba, aby se příslušné smluvní pravidlo obracelo přímo na PO či FO a stanovilo ‘oznamovacím způsobem’ jejich práva a povinnosti. Dále je třeba, aby bylo dostatečně jasné a určité.
Pokud vyvstane problém, jak mají orgány státu a soudy postupovat při aplikaci v situaci, kdy je příslušné pravidlo MS v rozporu s některou normou, jsou možná následující řešení: často je výslovně stanovena právní síla MS lex superior derogat legi inferiori. Jindy ústava dává pokyn, aby v případě konfliktu byla použita MS (např. pravidlo aplikační přednosti MS v článku 10 Ústavy ČR); dá se říci, že soudy prakticky provádějí přezkum konvencionality (soulad zákona s MS). Tyto modely vychází z představy MP a vnitrostátního práva coby dvou relativně nezávislých systémů, jejichž normy se nemohou vzájemně rušit. Jiné státy ale uplatňují monistické řešení; uvnitř nemohou formálně existovat vzájemně rozporné normy. V souladu s tím musí být každá rozporná podústavní norma zrušena (suspendována) toto řešení ale i vzhledem ke své logičnosti není s ohledem na rozdílnost systémů MP a vnitrostátního práva příliš praktické. Mnohé ústavy však nejsou v otázce konkurenční aplikace dostatečně jasné. Přesto je rozpor řešitelný, použije-li se pravidlo souladného výkladu. Toto pravidlo dovodíme ze zásady MP pacta sund servanda zákonodárce nechtěl svým zákonem porušit MS. Lze tvrdit, že pravidlo souladného výkladu má povahu obecné zásady právní.