7. Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)

- materiální prameny - společenské okolnosti mající vliv na formování formálních pramenů práva (poměr sil mezi státy, jejich ekonomické potřeby, tradice, veřejné mínění, právní vědomí, morálka, náboženství, pocity solidarity apod.)

- formální prameny - jednotlivé formy práva, tak jak je samo právo definuje, aby byly jejich subjekty schopny a povinni se jimi skutečně řídit

- jednotlivé formy uvádí a stručně charakterizuje odst. 1 č. 38 statutu Mezinárodního soudního dvora OSN:

a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či partikulární, stanovící práva výslovně uznaná státy ve sporu

b) mezinárodní obyčej, jakožto důkaz obecné praxe uznávané za právo

c) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy

d) soudní rozhodnutí a učení kvalifikovaných znalců veřejného práva různých národů jakožto podpůrný prostředek k určování právních pravidel

- toto členění je ale závazné pouze pro fungování MSD a nikoliv pro všechny subjekty mez. práva

- prameny můžeme dále dělit na prameny základní - mezinárodní smlouvy a mez. obyčeje

pomocné - soudní rozhodnutí a učení znalců

- mezi základní prameny se někdy s obtížemi řadí také obecné zásady právní a problémem této klasifikace celkově je, že fakticky soudní rozhodnutí a učení znalců nejsou prameny práva, ale pouze pomůcky k dokonalejšímu zjištění jeho obsahu

- prameny práva můžeme dále dělit na:

a) prameny psané (mez. smlouvy) a nepsané (mez. obyčeje) - existuje ale řada nepsaných (verbálních a tacitních) mez. smluv

b) prameny s živelnou (obyčeje) a cílevědomou normotvorbou (mez. smlouvy)

- v poslední době se za prameny mez. práva považují již i některé jednostranné právní akty

- oproti vnitrostátnímu právu se mezinárodní právo vyznačuje menší mírou formalismu (zejména tvorba obyčejů zůstává víceméně spontánní), větší mírou rovnosti (prakticky neexistuje hierarchie jednotlivých forem mez. práva, pouze některé prameny jsou určující a jiné jen okrajové) a větší autonomií (sami státy, které se poté mez. právem řídí se podílejí na jeho vzniku)

- systém mez. práva je pak založen na svrchovanosti jednotlivých států, směřující k prosazování jejich vlastních zájmů při existenci co možná nejméně formálních mez. pravidel (což ale vede k právní nejistotě) a reciprocitě, směřující v zájmu právní jistoty k právnímu formalismu

- svrchovanost tedy převládá u méně formálních pramenů:

jednostranné právní akty - stanovení pobřežních vod

tacitní dohody - shodný projev vůle není svázán žádnými formálními požadavky (prostě jen společný souhlas)

mez. obyčeje - narážejí na sebe projevy svrchovanosti jednotlivých států (precedenty)

- s vyšším stupněm formalismu se potom setkáme u verbálních dohod a smluv sjednaných ve zjednodušené formě a nejvíce formálními jsou poté smlouvy sjednané v plné formě, tedy smlouvy, jejichž proces vzniku provází různé projevy vůle účastníku (autentizace, ratifikace apod.)

1. Mezinárodní smlouva

- dle obyčejového mez. práva se jedná o ujednání dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má z vůle těchto subjektů mezinárodněprávní účinky a řídí se mezinárodním právem

- tato definice obsahuje pět definičních znaků:

1. ujednání - není kladen důraz na formu → i MSD ve věci Pevninské mělčiny v Egejském moři (1978)judikoval, že mu není známa žádná norma, která by zakazovala považovat společné komuniké předané tisku (a to bez podpisů stran) za mezinárodní smlouvu

2. dva nebo více subjektů - dle toho dělíme smlouvy na dvou či vícestranné

3. subjekty mez. práva - státy a stále častěji i jiné mezivládní organizace (nepatří sem ale smlouvy mezi státy a FO či PO nebo mezi územními či samosprávnými celky) x gentlemanské dohody - uzavřeli je představitelé států, ale v daném případ jen jako osoby, nikoli jako státní orgány

4. mezinárodněprávní účinky - směřuje k nim vůle stran při uzavírání smluv x čistě politická ujednání - jevově se neliší od mez. smluv, ale jejich čistě politickou povahu prozrazuje opomenutí některých běžných smluvních úkonů (např. se neregistrují u generálního tajemníka OSN) apod., patří sem dohody z Jalty, Postupimi nebo Česko-německá deklarace z prosince 1996

5. řídí se mez. právem -pokud si strany dohodnou jako rozhodné právo právo jednoho z nich, nepůjde již o mez. smlouvu

- definice mez. smlouvy v mnohostranných úmluvách = smluvní definice, bývají užší než definice obyčejová → Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) vymezuje mez. smlouvu jako „ mezinárodní dohodu, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem“ .