26. Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih

• zločinem podle mezinárodního práva rozumíme podle statutu mezinárodního trestního soudu:

1. zločin genocidy

2. zločiny proti lidskosti

3. válečné zločiny

4. zločin agrese

• dříve byly pro trestání těchto zločinů zřizovány trestní soudy ad hoc (např. pro bývalou Jugoslávii, pro Rwandu, …) → 17.7. 1998 byl přijat Statut mezinárodního trestního soudu, který by měl být prvním univerzálním trestním soudem

• soud by měl disponovat mezinárodněprávní subjektivitou

• jednotlivé zločiny jsou dále specifikovány ve statutu MTS:

  • genocida znamená kterýkoli z následujících činů spáchaných s úmyslem zničit úplně nebo částečně národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

    • zabití členů skupiny

    • způsobení vážné tělesné nebo mentální újmy členům skupiny…

  • zločinem proti lidskosti se rozumí kterýkoli z následujících činů spáchaných jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, s vědomím takového útoku:

    • vražda

    • vyhlazování

    • zotročování

    • mučení….

  • válečnými zločiny se rozumí závažná porušení Ženevských úmluv o ochraně obětí války z roku 1949, dále jiné případy závažného porušení zákonů a zvyklostí platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech a vozbrojených konfliktech jiné než mezinárodní povahy

  • zločin agrese – jurisdikci u zločinu agrese bude soud vykonávat poté, kdy bude v souladu s čl. 121 a 123 přijato ustanovení definující tento zločin a stanovící podmínky, za nichž soud bude vykonávat jurisdikci s ohledem na tento zločin

• zločiny, které spadají do jurisdikce soudu, jsou nepromlčitelné; osoba je však trestně odpovědná pouze tehdy, když naplnila objektivní stránku zločinu úmyslně a vědomě

• jurisdikce soudu je komplementární, tj. doplňková ve vztahu k jurisdikcím národním → soud nebude moci zasáhnout do vyšetřování nebo stíhání, které povede stát, s výjimkou toho, že stát, do jehož jurisdikce věc spadá, je neochoten nebo neschopen skutečně vést vyšetřování nebo stíhání

• z hlediska časového je soud příslušný ke stíhání zločinů, ke kterým došlo až po vstupu statutu v platnost → předpokladem pro výkon jurisdikce soudu je, že se příslušný stát stane smluvní stranou statutu → soud pak bude mít pravomoc stíhat zločiny, ke kterým buď dojde na území smluvního státu, případně na palubě lodi nebo letadla jeho registrace, nebo se jedná o občana smluvního státu

• podnět k zahájení řízení mohou soudu podat všechny smluvní strany soudu, Rada bezpečnosti OSN nebo prokurátor soudu

• z jurisdikce soudu budou vyloučeny osoby mladší 18 let; na druhé straně statut zakazuje zohledňování veřejné funkce – tyto osoby nejsou chráněny imunitami stanovenými vnitrostátním nebo mezinárodním právem; podle statutu je založena i trestní odpovědnost velitelů a jiných nadřízených za zločiny, kterých se dopustí ozbrojené síly, podléhající jejich velení nebo vedení v důsledku toho, že velitel nebo činitel nevykonával řádně kontrolu nad ozbrojenými silami

• tresty – soud může uložit odsouzené osobě za příslušný zločin trest odnětí svobody na určitý počet let (až do 30 let) nebo trest odnětí svobody na doživotí; kromě trestu odnětí svobody může soud nařídit peněžitý trest a dále propadnutí výnosů, majetku a aktiv přímo či nepřímo získaných trestnou činností

• statut vstoupil v platnost dne 1.7.2002

• od zločinu podle mezinárodního práva je nutné odlišovat mezinárodní zločin a mezinárodní delikt, kterého se mohou dopustit státy → jsou vymezeny v návrhu Komise

• mezinárodní zločin je porušení závazku tak zásadní povahy pro ochranu zájmů mezinárodního společenství, že ji toto společenství považuje jako celek za zločin; za mezinárodní delikt se pak považuje mezinárodně protiprávní chování, které není mezinárodním zločinem

jejich zavedení je však velmi problematické → jde např. o to, že se uvádí, že státy nemohou spáchat zločin (podobně jako PO), nebo jde také o to, kdo by konstatoval spáchání mezinárodního zločinu a určil jaké následky ponese delikvent