5. Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)

1. pojem subjektu MP

• subjektem je každá jednotka, které daný PŘ přiznává způsobilost k právům a povinnostem a zpravidla i k právním úkonům

• bezvýhradně požadovaným prvkem subjektivity je způsobilost k P&POV – kvalifikaci subjektu MP v tomto smyslu nabývá jednotka, jež splňuje zejména následující podmínky:

1. P&POV jsou adresována jednoznačně přímo jí

2. P&POV jí uděluje MP

3. MP upravuje společenské vztahy (vztahy mezi lidmi či jejich společenstvími), věc smí proto vystupovat toliko jako objekt MP

• způsobilost k PÚ se považuje za běžný atribut mezinárodněprávní subjektivity

• většina subjektů MP má charakter PO

• mezi typické projevy subjektivity patří právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo), právo uzavírat MS, právo sebeobrany, právo vlajky, právo registrace letadel, právo poskytnout diplomatickou ochranu, právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů MP, způsobilost k protiprávním úkonům (všechna tato práva nemusí požívat všechny subjekty MP, naopak mohou požívat i práv jiných)

• klasifikace subjektů:

1. subjekty práv X subjekty povinností

2. subjekty prvotní (původní) – státy, jejichž subjektivita je dána vlastní fyzickou existencí, nevytvářejí ji MP či vůle jiných subjektů X druhotné (odvozené) – jednotky, které vznikly z vůle států, např. mezinárodní mezivládní organizace

3. subjekty trvalé – stát, mezivládní organizace X dočasné (přechodné) – povstalci jako válčící strana

• zdůrazňuje se také význam normotvorné způsobilosti – státy v tomto směru disponují absolutní způsobilostí, tj. mohou právně upravit kterýkoli vztah, pokud taková úprava není zakázána kogentním právem X mezivládní organizace vlastní toliko dílčí normotvornou způsobilost (v mezích zmocnění členskými státy), jednotlivci na mezinárodní normotvorbě neparticipují vůbec

• subjektivita plynoucí z obecného MP (tzv. objektivní subjektivita) – uplatňuje se erga omnes, disponují jí státy X subjektivita plynoucí z práva partikulárního – té se lze dovolat jen vůči státům, které ji uznaly, mají jí např. povstalci

• rozlišujeme jednotky s plnou subjektivitou – státy X specializovanou (částečnou, dílčí) - mezivládní organizace X subjektivitou marginální (okrajovou) - jednotlivec

2. mezinárodní organizace jako subjekt MP

• subjektivita se přisuzuje i mezinárodním organizacím mezivládní povahy (dále jen „mezinárodní organizace – MO“)

• jsou to sdružení států, která na základě právního aktu, jímž byla zřízena (mezinárodní smlouva), trvale vykonávají určité úkoly pro členské státy, ato vlastním jménem a vlastními orgány

• MO tvoří státy (na rozdíl od nevládní organizace), její existence se vyznačuje relativní trvalostí (na rozdíl od mezinárodní konference)

• Zakládajícím aktem MO bývá zpravidla mnohostranná MS

• MO vzniká z vůle zakládajících států, subjektivita MO není původní, ale odvozená

• smyslem existence MO bývá zvláštní funkce, kterou jí členové svěřili (fce MO se liší případ od případu, tím kolísá i rozsah subjektivity jednotlivých MO)

• subjektivita MO má imanentně specializovanou dílčí povahu

• členové mají zájem na tom, aby MO plnila své fce účinně – aby mohla požívat svou subjektivitu nejen v mezinárodním měřítku, ale i podle vnitrostátního práva („vnitrostátní právní subjektivita“)

• vnitrostátní právní subjektivita znamená především práva vstupovat do smluvních vztahů se subjekty vnitrostátního práva, nabývat movitostí a nemovitostí a vystupovat samostatně před vnitrostátními orgány a soudy

• tím, že státy pověří MO plněním určitých mezinárodních fcí, přiznávají jí mezinárodněprávní subjektivitu – přiznání subjektivity ve statutu není nezbytné

• dynamiku subjektivity vyjadřují kompetence – bývají specifikovány ve statutu MO

• zakotvením kompetencí se stanovuje prostor, který MO zásadně nesmí přestoupit a uvnitř něhož se MO garantuje relativní nezávislost na člen. státech

• kompetence MO:

  1. způsobilost uzavírat mezinárodní smlouvy s jinými subjekty MP

  2. způsobilost k výsadám a imunitám

  3. způsobilost předložit svým jménem majetkový nárok vůči jinému subjektu MP

  4. způsobilost vystupovat jako strana před mezinárodními arbitrážní mi či soudními orgány

  5. možnost nést odpovědnost za své protiprávní chování sama, vedle nebo místo členských států

  6. způsobilost k vnitroorganizační normotvorbě (úprava vztahů mezi orgány)

  7. autonomie ve finančních záležitostech

• Mezinárodní soudní dvůr řešil otázku, zda se může MO dovolávat i některých působností, které jí nejsou statutem výslovně svěřeny – usoudil, že statut není schopen upravit všechny situace, v nichž se MO bude skutečně angažovat

• osvojil si tzv. teorii implicitních kompetencí: MO si podržuje všechny kompetence, které si žádá plnění jejích fcí

• mezinárodněprávní subjektivita MO je založena na projevu vůle členských států, které ji buď založily (ratifikací zakládající smlouvy) nebo potvrdily (přístupem k ní)

• MO se své subjektivity zásadně nemůže dovolat vůči státům, které jejími členy nejsou, ledaže její subjektivitu výslovně nebo konkludentně uznaly

• z hlediska rozsahu mezinárodněprávní subjektivity se MO třídí na kooperační a integrační

• integrační MO vybočují z rámce běžných MO tím, že vykazují rysy nadstátnosti, které však nedosáhly úrovně integrace federativního státu (znaky nadstátnosti – pravomoci MO v oblasti zákonodárné, výkonné a soudní, závaznost rozhodnutí jejích orgánů pro členské státy,…)

• integrační MO nemusí vykazovat všechny znaky nadstátnosti, i kooperační MO některé z těchto znaků mohou mít