Vývoj mezinárodního práva

A) Tradiční mezinárodní systém

- vyznačuje se nízkým stupněm organizovanosti

- míra jeho soudržnosti pomalu roste – již v 17. stol. splňuje znaky požadované pro vznik sociálního systému

- uplatňování zásady svrchované rovnosti

- vztahy reciprocity jsou spíše příležitostné a realizují se na dvoustranné úrovni

- nejmocnějším regulátorem mezinár. vztahů je reálné síla sbj.

- subj. jsou výlučné státy

- systém mezinárodního práva je málo autonomní

- mezinárodní právo plní funkci dodatečné „zbraně“, nástroje silných, která má posílit jejich akční schopnost

- ve vztazích mezi mocnými a slabšími státy má potvrdit nadřazenost mocných

- má udržovat privilegované postavení mocných států

- svrchovaná rovnost se uplatňuje pouze mezi mocnými státy

- rovnost byla podmíněna rovností mocenského vlivu

- svrchovaná rovnost se tedy uplatňuje selektivně

B) Formování současného mezinárodního systému

- základy se vytvářejí pozvolna po roce 1850

- do mezinárodního společenství vstupují pozvolna i mimoevropské státy a i státy nekřesťanské

- Pařížskou mírovou smlouvou bylo do společnosti národů přijato Turecko, koncem 19.stol. Japonsko, ihned uznané jako velmoc

- potřeba spolupráce se realizuje mnohem častěji konáním mnohostranných mezinárodních kongresů (konferencí)

- státy tyto konference pořádají i v době mírů (nikoli jenom po válkách)

- kongresy přebírají i právotvorné fce.

- zakládání mezinárodních mezivládních organizací

- po roce 1850 se obyčejové právo začíná kodifikovat

- koncem 19.stol. jsou si Evropské státy vědomi nákladnosti válek a rizik jejich vedení, proto se snažili válkám zabránit

- spory se řeší v mezinárodní arbitráži

- rozvoj základů současného mezinárodního systému podstatně urychlila 1 sv. válka, která způsobila v očích vlád i veřejnosti šok

- vůle rozhodujících států mezinárodního společenství se orientovala k zákazu útočné války

- vývoj urychlil i vznik sovětského státu, který vnesl do zahraniční politiky a teorie mezinárodního práva prvek otevřené, bojovné, ofenzivní ideologie nepřátelské vůči hospodářskému zřízení zbytku Evropy.

- vyústění mírové tendence se spojuje s Briand-Kellogovým paktem z 27.8.1928 v jehož čl. I. je stanoven zákaz řešení sporů válkou – zákaz použití síly útočnou válkou představuje rozhodující událost při utváření základů současného mezinárodního systému

C) Základy současného mezinárodního systému

- jelikož je válka zakázaná, státy již nemusí svoji suverenitu obhajovat silou – je tedy chráněná existence i těch států, jejichž potenciál i mezinárodní vliv je malý

- vztahy svrchované rovnosti se tak uplatňují mezi mnohem větším počtem států a to neselektivně mezi všemi státy bezrozdílu

- vztahy svrchované rovnosti mezi fakticky nerovnými státy jsou asymetrické – státy s větší faktickou kapacitou jsou schopny ve vzájemných vztazích vykonávat větší tlak uplatňováním své suverenity

- v celosvětovém měřítku se tato asymetrie poněkud oslabuje – státy s menšími kapacitami s využitím své početnosti koordinují projevy své suverenity a tím kompenzují větší reálný vliv jiných států

- demokratizace současných mezinárodních vztahů umožnily proniknout do mezinárodního systému i dalším subjektům, než jen státům – jsou jimi jednotky, které trvale nebo relativně dlouhodobě vstupují do vztahů s jinými subjekty mezinárodních vztahů a které disponují autonomní vůlí

- vliv těchto subjektů je různý, což však nevylučuje jejich subjektivitu

- krom mezinárodních organizací mohou tato kritéria splňovat i mezinárodní nevládní organizace (Greenpeace), skupiny a orgány expertů, institucionalizované světové veřejné mínění a lidová hnutí – mírová, ekologická i jiná

- reálný vliv na mezinárodní vztahy nelze upřít ani transnacionálním společnostem, které jsou svým ekonomickým vlivem schopny výrazně ovlivnit chování jiných subjektů mezinárodního systému včetně států

- jisté místo v mezinárodním systému mají bohužel i jednotlivé odnože mezinárodní mafie a mezinárodní teroristické organizace, jež útočí na politickou nezávislost některých států a mají k tomu potřebný potenciál

- došlo k posílení dostředivých sil v mezinárodním systému – tím se zlepšily předpoklady pro tvorbu mezinárodního práva i pro zvýšení jeho významu v mezinárodních vztazích

- dřívější živelnou obyčejovou normotvorbu, nahrazuje normotvorná uvědomělá, smluvní

- převažující uvědomělá činnost působí jako významný stabilizující faktor mezinár. systému

- princip svrchované rovnosti v systému mezinárodního práva je jedním se základních nástrojů aktivního působení tohoto systému – jelikož je založen na neselektivní obecné praxi států, stává se normou obecného mezinár. práva a současně pevnou součástí právního vědomí všech států

- dostředivé tendence v právních vztazích se zásadně transformovaly

- státy pojí společné zájmy (ochrana mírů, základních lidských práv, světového životního prostředí, podpora blahobytu apod.)

- není tu požadavek reciprocity při prosazování těchto zájmů

- do mezinár. vztahů vstupuje prvek solidarity

- mezinár. právo je pevně spjato s konceptem formální rovnosti – mezinár. pr. nereflektuje vztahy faktické nerovnosti

- právní rovnost lze tedy v podstatě vyjádřit jako zákaz právní diskriminace států – případná z(ne)výhodnění států mohou tedy plynout z faktických okolností (přístup k moři vnitrozemských států), nebo ze situacích právních avšak jen svobodně akceptovaných příslušnými státy (např. rozdíly v postavení stálých a volených členů Rady bezpečnosti OSN)

- pokud by normy mezinárodního práva ignorovaly formální rovnost, nešlo by o právo ale o zvůli, na druhé straně sjednocováním fakticky nerovných států vzniká jakási právní fikce – nabízí všem stejná práva ale není schopen zajistit aby fakticky nerovné subjekty využívaly těchto práv ve stejné míře – to vede k prohlubování faktické nerovnosti subjektů

D) Koexistence systémů tradičního a současného mezinárodního systému

- nový systém v počátečním údobí utváří své základy partikulárními mezinárodními smlouvami, kdežto setrvačnost pohybu dřívějšího systému zajišťují po poměrně dlouhou dobu mezinárodní obyčeje – postupem času se hodnotově použitelná obyčejová pravidla dostávají do nového systému posílena v kodifikačních úmluvách

- mocným impulsem k oslabení vlivu tradičního mezinárodního práva se stal institut ius cogens, který přivodil rychlý zánik mnohých významných norem tohoto práva neslučitelných s konkrétními kogentními normami. Obsahová neslučitelnost přivodila jejich absolutní neplatnost.

E) Mezinárodní systém na počátku 21. století

- nyní mezinárodní společenství prožívá období relativní stability

- změny v mezinárodním systému jsou pozvolné a kontinuitní

- státy postupně přenechávají výkon svojí suverenity orgánům integračních celků či regionální a jiné nižší orgány státu

- k předání výkonu svrchovaných kompetencí dochází na základě svobodného svrchovaného rozhodnutí státu a nejde tedy o omezení nebo ztrátu svrchovanosti, nýbrž naopak o její naplnění

- stát přenechává výkon některých atributů své svrchovanosti proto, že své funkce (např. udržování blahobytu) není schopen plně zajistit sám, kdežto integrační mechanizmi je naplní nejlépe

- zvyšuje se tlak mezinárodního společenství na kvalitu výkonu územní výsosti, tj. na zajištění náležité úrovně územní správy a veřejného pořádku na jeho vlastním území – nízká kvalita výkonu veřejné moci na určitém území představuje v podmínkách globalizace zdroj ohrožení veřejného pořádku i v dalších státech

- mezinár. právo tedy razantněji než dřív vstupuje do těchto vztahů – hojně se uzavírají smlouvy o vydávání pachatelů, o zamezení daňovým únikům, o společném postupu praní špinavých peněz

- vyvstává tu problém rychlejšího vývoje mezinárodního systému než vývoj mezinárodních organizací, které jsou omezeny svým statutem, jehož přizpůsobení dynamicky se vyvíjejícímu mezinár. systému bývá velmi problematické, jak z důvodu mnohdy vysokého počtu smluvních stran tak z důvodu hledání konsenzu

- na druhou stranu však mezinár. organizace posilují své postavení, když na samé hranici statutu podrobují své členy kontrole, zda je jejich politika v souladu s doporučeními, která sama mezinár.organizace vydává a pokud ne podrobují je veřejné kritice – a to z titulu vysoké a uznávané odbornosti této organizace

- vztah mezi vnitrostátním a mezinárodním právem je čím dál těsnější – mezinár. pr. stále více proniká do práva vnitrostátního

Pokrok v mezinár. pr.

- měří se podle naplňování cílů které jsou obecně stanoveny či chápány

- jsou to jednak obecné sociální hodnoty a jednak hodnoty uplatňující se výlučně v právním prostředí

- mezi prvně jmenované hodnoty náleží pohyb k univerzalizmu, rostoucí humanizace a demokratizace

- mezi hodnoty juristické pak spadá posilování účinnosti a efektivnosti mezinár. pr. a jeho směřování k většímu souladu s vnitrostátními právními řády.

- proces naplňování těchto hodnot je velmi křivolaký a nestejnorodý – proto nelze kvalifikovat vývoj mezinár. práva jako pokrokový – vývoj zahrnoval a i v budoucnu nepochybně bude zahrnovat období, v nichž se mezinár. pr. vzdaluje od uvedených hodnot, a kdy tedy dochází k jeho regresi.

- podstatným zjištěním ovšem zůstává, že pokrok v celkovém vývoji mezinár. pr. nad regresí převládá