22. Kontrola V mezinárodním právu

V tradičním mezinárodním systému investovali svrchované státy svou společnou energii nevyváženě více do mezinárodní normotvorný,než do dohledu na to,jak se utvořené normy následně uskutečňují. Očekávalo se, že státy budou mít vůli dohody dodržovat – pacta sunt servanta.V praxi skutečně dobrovolné plnění platných mezinárodních závazků vysoce převažovalo,nicméně v některých případech kolize s jinými naléhavějšími potřebami a zájmy se státy neváhaly chovat jinak,než jim mezinárodní právo ukládalo.

Definice:

Proces ověřování chování subjektů mezinárodního práva z hlediska jejich souladu s převzatými mezinárodněprávními závazky s cílem zabránit porušení těchto závazků,či – podle okolností – taková porušení zjisti.

Účel:

Kontrola se primárně omezuje na prověření souladu činnosti státu s přijatými závazky a konečný cíl zajistit dodržování těchto závazků ponechává jiným institutům mezinárodního práva(odpovědnost,sankce)

Prvky kontroly:

1. Předmět kontroly

Pouze plnění mezinárodního právního závazku nebo souboru takových závazků x nikoliv kontrola závazků vyplývající z doporučení či nezávazných aktů mezinárodních organizací – politická kontrola.

Předmět kontroly nejčastěji specifikován v mnohostranné mezinárodní úmluvě,jež ukládá stranám určité povinnosti, a součástí jejího provádění je i závazek stran podrobit se kontrole plnění těchto povinností.

2. Způsob kontroly

Volí se v závislosti na povaze kontrolovaných mezinárodních závazků a je zpravidla stanoven ve smlouvě či úmluvě,jež kontrolu zavádí.

a)kontrola preventivní a následná

preventivní kontrola – se provádí rutině,bez příčinného vztahu k dosavadnímu chování kontrolovaného subjektu a slouží k omezení rizik plynoucích z případného,dosud nezaznamenaného porušování mezinárodněprávních závazků takového subjektu (dohled tzv. ochranných mocností nad chováním válčících stran upravený Ženevskými úmluvami o ochraně obětí válek z r. 1949)

následná kontrola – se spouští signálem(podezřením),že daný subjekt porušil nebo porušuje své mezinárodní závazky (hojně využívá OSN,jež např. do rizikových oblastí či států vysílá zvláštní zpravodaje či zmocněnce pro lidská práva – viz působení J. Dienstbiera v této funkci v 90. letech min. století v Jugoslávii)

b)kontrola jednorázová a opakovaná

Jednorázově se kontroluje chován kandidátských států k okamžiku vstupu do mezinárodní organizace(OSN,Rada Evropy,Evropská unie).Z povahy věci nicméně vyplývá,že kontrolla většinou bývá opakujícím se procesem.Dochází k ní po celou dobu platnosti kontrolovaného mezinárodního závazku,a to zpravidla v periodických cyklech.

c)kontrola hromadná a individuální

Kontrola se vzácně provádí hromadně,zpravidla ale individuálně.

hromadná kontrola – má zajišťovat chování všech nebo mnoha kontrolovaných subjektů současně(typická pro oblast odzbrojení)

Individuální kontrola – se vymezuje k jedinému kontrovanému subjektu a prověřuje pouze jeho chování.Výsledky individuálních zjištění se následně porovnávají s obdobnými výstupy získanými o ostatních kontrolovaných subjektech (většina úmluv o lidských právech uzavřených v rámci OSN).

d)kontrola obecná a konkrétní

obecná kontrola – se zaměřuje komplexně na chování kontrolovaného subjektu z hlediska celého souboru kontrolovaných závazků (jedná se o jeden z nejběžnějších způsobů kontroly úmluv OSN o lidských právech).

konkrétní kontrola – proniká v detailu k jedinému mezinárodnímu závazku a většinou i k jedinému jednání.